20 C 10/2026-20 – Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, , doplněnou dne , datum, , se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 27 521 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalobkyně tvrdila, že nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, se společností , právnická osoba, ., která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). K ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobkyně výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný dne , datum, uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu právní předchůdce žalobkyně poskytl úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl dle odst. 2.1.7. Smlouvy povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 12. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl právním předchůdcem žalobkyně opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI. Smlouvy. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 27 521 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 20 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 7 521 Kč nejpozději splatných dne , datum, , to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Výzva k plnění byla odeslána žalovanému dne , datum, . Žalobkyně případně požadovala žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný na daný úvěr uhradil celkem částku ve výši 7 919 Kč.Věřitel posuzoval úvěruschopnost na základě údajů sdělených klientem. Úvěruschopnost ověřoval věřitel mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru klient prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení klienta původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti klienta úvěr splatit. Úvěruschopnost klienta ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Žalovaný věřiteli doložil doklad o tom, že mu plyne pravidelný finanční příjem z titulu zaměstnání, a to minimálně ve výši 43 617 Kč v měsíci říjen roku 2023, dále ve výši 52 495 Kč v měsíci listopad roku 2023 a dále ve výši 58 140 Kč v měsíci listopad roku 2023. K ověření výše příjmu a výdajů žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu za období od září 2023 do února 2024.2. Žalovaný se k předmětné žalobě nijak nevyjádřil a do spisu nedoložil žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.3. Soud provedl dokazovaní následujícími listinami: smlouva o úvěru č. , hodnota, , žádost o spotřebitelský úvěr, výpisy z účtu, potvrzení o provedených platbách, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, , Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , včetně dokladu o odeslání, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, vč. dokladu o odeslání, sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, , včetně výpisu z účtu, výplatní pásky žalovaného. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnou žalovanému úvěrový limit do výše 30 000 Kč na dobu neurčitou, oproti povinnosti žalovaného úvěr splácet v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. RPSN činilo 5750,2 %. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 12 000 Kč dne , datum, a 8 000 Kč dne , datum, převodem na účet žalovaného. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil dle tvrzení žalobkyně 7 919 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku z úvěrové smlouvy postoupil společnosti , právnická osoba, . a ta ji následně postoupila žalobkyni. Žalobkyně postoupení žalovanému oznámila a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Žalovaný úhradu dluhu neprovedl, ani po odeslání předžalobní upomínky.4. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“).5. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.6. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s