Okresní soud ve Frýdku-Místku 40 C 54/2026-16 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 1.4.2026 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 28 330 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4.5.2026 byla žalovaná vyzvána, aby se podle § 115a o.s.ř. vyjádřila, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byla poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně.4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru, předžalobní výzvou spolu s podacím archem, potvrzením o provedené platbě. Ve zbytku soud důkazy pro nadbytečnost neprováděl.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:6. Mezi žalobkyní (dříve , právnická osoba, a žalovanou byla sepsána nedatovaná smlouva o spotřebitelském úvěru. U této smlouvy absentuje podpis žalované. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč (což vyplývá z potvrzení o provedené platbě) Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. K výzvě soudu pak bylo žalobkyní sděleno, že žalovaná na předmětný případ ničeho neuhradila.7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci.8. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření tvrzené smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně sice předložila v listinné podobě tzv. Smlouvu o spotřebitelském úvěru, která podle jejího tvrzení měla být mezi stranami uzavřena, ale listina neobsahovala podpis žalovaného a ani jinak nelze z předložené listiny dovodit, že smlouva tvrzeného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné než písemné podobě. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalované s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Pokud žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, jak vyplývá z předložených důkazů, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a byl povinen tento majetkový prospěch žalobkyni vydat ve smyslu § 2991 o. z. Ohledně zbývající částky ve výši 1 450 Kč a 6 880 Kč skládající se z nákladů na vymáhání a smluvní pokuty, tak na tyto nemá žalobkyně nárok, když mezi účastníky nebylo prokázáno, že by byla uzavřena jakákoli konkrétní smlouva s konkrétními právy či povinnostmi. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 20000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobě nevyhověl a žalobu výrokem II. zamítl. Jelikož dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaná se s její úhradou dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nebyl přiznán požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 5/2024-160).13. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení ve výši 1 779 Kč. Procesní úspěch žalobkyně představuje 70,59 %, neúspěch pak 29,41 %. Žalobkyně pak má právo na úhradu 41,18 % účelně vynaložených nákladů řízení. Ty přestavují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 417 Kč, dále odměnu advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění k datu podání návrhu částku 700 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně učinila za řízení tři úkony právní služby, představující sepis návrhu a převzetí věci a sepis předžalobní upomínky. Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 2 100 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč, tj. částka 300 Kč a 21 % DPH ve výši 504 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1417 Kč činí 4 321 Kč. 41,18 % z této částky pak představuje 1 779 Kč. Tyto náklady je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě dané ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).