Okresní soud ve Frýdku-Místku 8 C 23/2026-49 – Smlouva o úvěru

Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 32 700 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 12. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní za použití prostředků na dálku dne 23. 10. 2025 smlouvu o úvěru, na základě, které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr, navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 300 Kč vrátit do 20. 11. 2026, s následným prodloužením doby splatnosti do 11. 12. 2025. Před poskytnutím úvěru byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází EUCB a REPI dále žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalované za dobu od listopadu 2024 do října 2025, ze kterého zjistila průměrný součet příjmů a výdajů a nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Předmětem žaloby je i smluvní pokuta v důsledku prodlení žalované s úhradou úvěru ve výši 400 Kč. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v části nad 13 700 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou a uhrazenou částkou ve výši 6 300 Kč. Namítala, že žalobkyně před uzavíráním smlouvy řádně nezkoumala její úvěruschopnost, neboť neověřovala její příjmy a výdaje. Rovněž namítala, že sjednaná úroková sazba je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a z obou těchto důvodů je smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky neplatná.3. Protože oba účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud postupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkaz listinami, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně dodatku ze dne 20. 11. 2025, výpisem z účtu žalované za říjen 2025, výpisu Kontomatik z účtu žalované, vyhodnocení Kontomatik, výpisem EÚCB a REPI, potvrzením platby ze dne 20. 11. 2025 profilem klienta a výzvou k úhradě ze dne 18. 12. 2025. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 23. 10. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , dle které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázal vrátit tuto jistinu do 28 dnů, navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 300 Kč. Dodatkem byla doba splatnosti prodloužena do 11. 12. 2026. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána z jejího účtu (výpisem Kontomatik), vedeného u , právnická osoba, ., kdy byly zjišťovány příjmy a výdaje za dobu od listopadu 2024 do října 2025. V měsíci říjen 2025 činily celkové příjmy na účtu žalované č. , č. účtu, částku 549 997,20 Kč a výdaje 576 670,80 Kč. Z příjmů tvořily čerpané úvěry z doby před uzavřením smlouvy mezi účastníky částku 123 800 Kč a pocházely od tří poskytovatelů úvěrů. Žalovaná uhradila na dluh 6 300 Kč dne 20. 11. 2025 a k platbě uvedla variabilní symbol , var. symbol, , který odpovídá variabilnímu symbolu uvedenému při platbě jistiny úvěrujícím. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do sedmi dnů od doručení výzvy.5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 20 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet lustrací z příslušných registrů a z výpisu Kontomatik z účtu žalované za dobu od listopadu 2024 do října 2025. Pokud by však zkoumala pohyby na tomto účtu za měsíc říjen 2025, tedy měsíc před poskytnutím úvěru, musela by zjistit, že příjmy žalované jsou nižší než výdaje, a to přesto, že značná část těchto příjmů (123 800 Kč) tvoří spotřebitelské úvěry od , jméno FO, , , právnická osoba, , a že splácí úvěr , právnická osoba, . Z těchto údajů nelze učinit jiný závěr, než že žalovaná nestačí hradit své výdaje z pravidelných příjmů, je nucena si na jejich úhradu půjčovat, čímž se dostává do tzv. dluhové pasti. Žalobkyně tedy neověřovala příjmy a výdaje žalované jinak, než pouze porovnáním příchozích a odchozích úhrad z jednoho bankovního účtu žalované, aniž by z nich učinila odpovídající závěr o neschopnosti žalované své závazky hradit jinak než dalším zadlužováním. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalované z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 6 300 Kč. Proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 13 700 Kč. Žalovaná se s ohledem na lhůtu stanovenou v předžalobní výzvě dostala do prodlení s dlužnou částkou dne 12. 12. 2025 a dle § 1970 o.z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 11,5 % ročně. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).11. Protože žalovaná byla ve sporu úspěšnější a nežádala náhradu nákladů řízení, bylo v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.12. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, předepsaný soudní poplatek činí 1 635 Kč a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 1308 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 327 Kč.