Okresní soud ve Frýdku-Místku 8 C 66/2026-22 – Smlouva o úvěru

Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 45 704,12 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 21. 8. 2025 do zaplacení z částky 21 653,73 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 21. 4. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě, které poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 20 800 Kč ve dnech 21. 4. 2025 a 26. 4. 2025 a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných denních splátkách počínaje 30 dnem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaná úvěr nesplácela, proto žalobkyně vypověděla smlouvu o úvěru a úvěr se stal splatný celý dne 20. 8. 2025. Žalovaná neuhradila úvěr řádně a včas a dluží na jistině a sjednaných poplatcích částku 20 800 Kč a poplatcích celkem částku 853,73 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně nahlédnutím do příslušných registrů a vycházela z informací žalované, výpisu z účtu žalované a jeho výplatních pásků. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud provedl důkaz smlouvou o revolvingovém úvěru ze 21. 4. 2025, výpisem o posouzení úvěruschopnosti žalované, výzvou k úhradě ze dne 14. 12. 2025 včetně potvrzení o doručení, výpisem z účtu žalované č. , č. účtu, za dobu od 1. 4. 2025 do 30. 8. 2025 a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 21. 4. 2025 distančním způsobem smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 800 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o sjednané úroky ve výši 0,933 % denně a poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaná splátky řádně neplatila a neuhradila ničeho, proto byla vyzvána žalobkyní k jednorázové úhradě závazku dne 20. 8. 2025. Předžalobní upomínkou ze dne 14. 12. 2025, odeslaného poštou dne 16. 12. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byl žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 20 800 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do příslušných registrů a dále vycházela z ověřených informací žalované o jejím příjmu ve výši 17 403 Kč měsíčně (vycházeje z příjmových transakcí na bankovním účtu) a z vypočítaných minimálních výdajů 10 800 Kč bez bližšího ověření, kdy navíc žalovaná deklarovala své výdaje ve výši 19 000 Kč. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 20 800 Kč. Žalovaná dosud nevrátil ničeho, proto je povinna žalobkyni vrátit celou poskytnutou částku. Žalovaná byl vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 14. 12. 2025 který jí byl odeslán dne 16. 12. 2025 prostřednictvím České pošty, s. p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 19. 12. 2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 22. 12. 2025 Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,5 % ročně od 23. 12. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, nevznikly v souvislosti s tímto řízením žádné náklady, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, je žalobkyně povinna uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 457 Kč, představující rozdíl mezi stanoveným poplatkem ve výši 2 286 Kč a zaplaceným částkou 1 829 Kč.