Okresní soud ve Frýdku-Místku 8 C 70/2026-32 – Smlouva o úvěru

Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 18 930 Kč s příslušenstvím ve formě úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, . s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouvu č. , hodnota, , na základě, které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně poplatku za sjednání úvěru ve výši 1 800 Kč a úroku ve výši 150 Kč do 30 dnů. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným , právnická osoba, a tato společnost postoupila stejnou pohledávku následně žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Po výzvě k doplnění tvrzení a důkazů ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru vzala žalobkyně žalobu zpět o 8 930 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení a soud v této části řízení zastavil postupem dle § 96 o.s.ř. Předmětem řízení poté zůstala částka 10 000 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, za dobu listopad 2024 a předžalobní výzvou ze dne 11. 2. 2026. Z nich vzal za prokázaný skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč dne 13. 11. 2024. Žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o sjednaný poplatek a úrok do 30 dnů. Do doby splatnosti žalovaný neuhradil ničeho. Předžalobními upomínkami byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu.5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka v celkové výši 10 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně však ani netvrdila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, čímž bylo porušeno ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona uvedená smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč, žalovaný dosud nevrátil ničeho, proto je povinen žalobkyni poskytnutou částku vrátit. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v části, ve které nebyla vzata zpět vyhověl (výrok I.)11. Protože procesní úspěch každého z účastníků řízení v zásadě odpovídal jejich procesnímu neúspěchu, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.12. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, rozhodl soud o povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.