Okresní soud ve Frýdku-Místku 9 C 341/2025-40 – Smlouva o ubytování

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný byl jejím zaměstnancem, uzavřel s ní smlouvu o ubytování, na základě které mu bylo poskytnuto ubytování na zaměstnanecké ubytovně , právnická osoba, , za které se žalovaný zavázal platit úhradu 2 500 Kč měsíčně, což nečinil v měsících duben až červen 2024 a za část měsíce července 2024 (, datum, až , datum, ), stejně tak nezaplatil stravné za měsíce duben a květen 2024 a nevrátil osobní ochranné pracovní prostředky za což měl žalobkyni zaplatit 2 197 Kč. Žalovaný uvedené částky nezaplatil ani na základě výzvy před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o. s. ř.4. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, jejichž pravost a správnost nebyla sporována, všechny důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.5. Písemnou dohodou ze dne , datum, nazvanou jako smlouva o ubytování se žalobkyně jako ubytovatelka zavázala poskytnou žalovanému (ubytovanému) přechodný nájem v ubytovně na adrese , adresa, , ode dne , datum, na dobu trvání zaměstnaneckého poměru. Žalovaný se naopak zavázal za to žalobkyni platit částku 2 500 Kč měsíčně, která je splatná vždy do 20. dne měsíce, za který se ubytování platí, na základě vystaveného daňového dokladu. Žalobkyně poskytla žalovanému ubytování a za ubytování v měsíci dubnu 2024 žalovanému vystavila daňový doklad č. , hodnota, na částku 2 500 Kč, která byla splatná , datum, , za ubytování v měsíci květnu 2024 žalovanému vystavila daňový doklad č. , hodnota, na částku 2 500 Kč, která byla splatná , datum, , za ubytování v měsíci červnu 2024 žalovanému vystavila daňový doklad č. , hodnota, na částku 2 500 Kč, která byla splatná , datum, , za ubytování v měsíci červenci 2024 (pouze do , datum, , kdy bylo ubytování ukončeno z důvodu výpovědi) žalovanému vystavila daňový doklad č. , hodnota, na částku 1 315,04 Kč, která byla splatná , datum, . V průběhu trvání pracovního poměru byli žalobkyně a žalovaný dohodnuti, že žalobkyně bude provádět žalovanému srážky z platu na stravné. V průběhu měsíců duben až květen 2024 žalovaný měla být žalovanému na stravu sraženo 2 157 Kč (po snížení ceny stravy o příspěvek zaměstnavatele 90 Kč, žalovaný čerpal v dubnu 2024 stravu za 609 Kč plus 450 Kč doúčtováno za pracovní neschopnost v rozsahu 5 dnů, v květnu 2024 strava za 751 Kč a v červnu 2024 strava za 347 Kč). Tuto celkovou částku žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne , datum, , ve kterém žalovanému oznámila, že má dlužnou částku uhradit nejpozději do , datum, . Žalovanému byly z důvodu jeho zaměstnání, k jehož ukončení došlo , datum, , ze strany žalobkyně poskytnuty dne , datum, mimo jiné tři pracovní bundy, jejichž zůstatková cena činila 248,69 Kč/kus, troje pracovní kalhoty, jejichž zůstatková cena činila 137,17 Kč/kus, šest polokošil, jejichž zůstatková cena činila 112,91 Kč/kus, jeden prošívaný kabát, jehož zůstatková hodnota činila 227,65 Kč a dále také plášť do deště, jehož zůstatková hodnota činila 134,22 Kč, které žalovaný při skončení pracovního poměru nevrátil. Za nevrácené OOPP žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 2 197 Kč, která byla dle vystaveného daňového dokladu č. , hodnota, splatná dne , datum, . Žádnou ze shora uvedených částek žalovaný nezaplatil, a to ani na základě upomínky před podáním žaloby ze dne , datum, , kterou mu žalobkyně zaslala.6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předně mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o ubytování ve smyslu § 2326 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) dle které žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému ubytování, a to i v měsících duben až červenec 2024 (do , datum, ), za které měl žalovaný platit částku 2 500 Kč měsíčně dle shora citovaných daňových dokladů, což neučinil a dostal se se zaplacením uvedených částek do prodlení, a to dnem následujícím po dni splatnosti jednotlivých citovaných daňových dokladů. Stejně tak žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla stravné, které žalovaný neuhradil, a to v rozsahu 2 157 Kč, které mu nebylo možné strhnout v souladu s § 146 zákona č. 262/2006 Sb., z jeho mzdy na základě dohody o srážkách ze mzdy, pročež žalovaný byl tuto částku povinen zaplatit žalobkyni jinak, což prokazatelně neučinil, ačkoliv mu žalobkyně k tomu poskytla lhůtu do , datum, . V neposlední řadě žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla ochranné pracovní prostředky, které měl žalovaný po skončení pracovního poměru vrátit, což neučinil, čímž žalobkyni způsobil škodu ve výši zůstatkových hodnot uvedených pomůcek v celkové výši 2 197 Kč, která byla dle vystaveného daňového dokladu splatná dne , datum, . Žalovaný pak v řízení netvrdil ani neprokázal, že by některou z uvedených částek zaplatil. V souladu s § 1970 o. z. vznikl žalobkyni nárok požadovat ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých částek zákonný úrok z prodlení, jehož roční výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl zcela podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšným účastníkem řízení, a proto má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 1 000 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek 400 Kč a částku 600 Kč jako dvě paušální náhrady dle § 2 odst. 3, § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., za podanou žalobu a výzvu k plnění.8. Lhůtu k plnění soud v případě obou výroků rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu neshledal podmínky.