11 C 97/2021-42 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5.000 Kč s příslušenstvím. Vylíčila, že dne 10. 3. 2006 došlo mezi její právní předchůdkyní společností [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaným k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalovanému poskytla částku ve výši 5.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 2.410 Kč. Žalovaný půjčku převzal do vlastních rukou, přičemž i splácení bylo sjednáno v hotovosti, a to v 26 pravidelných týdenních splátkách po 285 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána po uplynutí 26 týdnů od data podpisu, tedy ke dni 8. 9. 2006. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na přechodného věřitele - [právnická osoba] [anonymizováno], přičemž tato na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 9. 2018. Od postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný zůstal v tomto sporu zcela nečinný, k žalobě se nevyjádřil. Soud v dané věci rozhodl bez nařízení jednání, tak jak to připouští § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Z předložených listin soud učinil tato skutková zjištění: Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 10. 3. 2006, že předchůdkyně uzavřela tuto smlouvu se žalovaným a na jejím základě mu půjčila částku 5.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2.410 Kč, tj. celkovou částku 7.410 Kč měl splatit v hotovosti v 26 týdenních splátkách po 285 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, že tato pohledávka za žalovaným byla postoupena na přechodného věřitele – [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 včetně souhrnu postoupených pohledávek, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] ve výši 6.810 Kč, byla přechodným věřitelem – [právnická osoba] [anonymizováno] postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 9. 2018. Z výzvy k plnění ze dne 12. 4. 2021 včetně poštovního podacího archu, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě pohledávky ve výši 6.810 Kč s příslušenstvím, nejpozději do 21. 4. 2021. Při posouzení nároku soud postupoval v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle právních předpisů platných do 31. 12. 2013, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně coby věřitel a žalovaný coby dlužník uzavřeli shora uvedenou smlouvu o půjčce, a touto smlouvou přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, tak jak uvádí § 657 obč. zák. Strany si ve smlouvě sjednaly i úroky, tak jak připouští § 658 odst. 1 obč. zák. Žalovaný výše uvedené nečinil sporným a rovněž také nesporoval ani skutečnost, že dluh dosud neuhradil. S ohledem na uvedené postupoval soud v souladu s citovanými ustanoveními a shledal žalobní nárok důvodný tak, jak shora ve výrokové části uvedeno, tj. včetně zákonných úroků z prodlení dle § 517 odst. 1, 2 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. Žalovanému tedy soud uložil povinnost zaplatit dluh, a to nyní žalobkyni coby postupníkovi, které byla pohledávka za žalovaným v souladu s § 1879 a § 1880 o. z., postoupena. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena dne 24. 8. 2018, tedy za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, posuzoval ji soud dle ustanovení tohoto zákona. Soud v dané věci rovněž přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný zůstal v průběhu řízení zcela pasivní. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná a zároveň splnila zákonnou povinnost spočívající v zaslání předžalobní upomínky sedm dní před podáním návrhu na zahájení řízení (§ 142a odst. 1 o. s. ř.), přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to ve výši 1.368 Kč. Ty představovaly náklady vynaložené žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále pak náklady jejího právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), což je odměna za dva úkony právní služby po 200 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) a d), § 14b odst. 1 bod 1., advokátního tarifu) a za jeden právní úkon 100 Kč, neboť se jedná o jednoduchou výzvu k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu) a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Advokátovi byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 168 Kč. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný je povinen plnit v pariční lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je odůvodněn v rozsahu uvedeném v § 157 odst. 4 o. s. ř.