106 C 2/2022-60 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalobkyně s žalovaným dne 25. 1. 2021 smlouvu o úvěru č. 9103040609, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta dne 26. 1. 2021 částka 47 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 59,86 % p. a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2 836 Kč splatných vždy ke 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje březnem 2021. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do zesplatnění zaplatil ve dnech 15. 2. 2021 a 15. 3. 2021 částky po 2 836 Kč. Za prodlení delší než 30 dnů s dalšími dvěma splátkami vznikla žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu 2 x 499 Kč. Dále je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 2 x 200 Kč. K datu 18. 7. 2021 byl celý úvěr zesplatněn a veškeré dosud nezaplacené úroky se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že novou jistinu ve výši 52 791,73 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Ode dne 20. 7. 2021 pak žalovanému vznikla povinnost platit za každý den prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny. Po zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazeny částky ve výši 3 x 2 840 Kč, a to ve dnech 31. 8. 2021, 21. 9. 2021 a 20. 10. 2021. Žalovaný tak dluží ke dni podání žaloby aktuální dlužnou novou jistinu 44 271,73 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s příslušenstvím (celkem nárokovala žalobkyně na jistině 45 669 Kč jakožto součet těchto částek zaokrouhlený na celé koruny směrem dolů), dále smluvní pokutu ve výši 9 244,92 Kč a úrok ve výši 59,86 % p. a. z částky aktuální dlužné jistiny od 20. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 7. 2021 dosáhne částky 122 515 Kč, tj. 120 % částky, kterou má žalovaný dle smlouvy zaplatit. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: - z návrhu na uzavření smlouvy ze dne 25. 1. 2021, č. 9103040609, z dodatku č. 1 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 27. 1. 2021, že účastníci řízení v lednu 2021 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 47 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet 36 měsíčními splátkami po 2 836 Kč, celkem měl žalovaný zaplatit 102 096 Kč, splatnost každé splátky nastala vždy 14. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, zápůjční úroková sazba činí 59,85 % p. a., RPSN 79,33 %, v každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru, úrok zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku s prodlením 30 dnů, a to až do zesplatnění úvěru; dále je žalovaný při prodlení s každou splátkou o délce 15 dnů povinen zaplatit 200 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů, a to až do zesplatnění úvěru; při prodlení o délce 65 dnů dojde k automatickému zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru; po zesplatnění úvěru je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou; - ze splátkového kalendáře, že žalovaný měl zaplatit 36 splátek se splatností ve výši po 2 836 Kč vždy 14. dne v kalendářním měsíci počínaje 14. 3. 2021 a konče 14. 2. 2024; - z výpisu z účtu, že žalovanému byla na účet uvedený v návrhu na uzavření smlouvy vyplacena částka 47 000 Kč, a to dne 26. 1. 2021; - z karty klienta, že žalovaný žalobkyni ve dnech 15. 2. 2021 a 15. 3. 2021 zaplatil částky vždy ve výši 2 836 Kč a ve dnech 31. 8. 2021, 21. 9. 2021 a 20. 10. 2021 zaplatil částky vždy ve výši 2 840 Kč; - z výzev ze dne 14. 6. 2021 a 15. 7. 2021, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru; - z oznámení ze dne 18. 7. 2021, že žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala jej k zaplacení celkem 54 189 Kč; - z potvrzení o platbách ze dne 13. 10. 2020 a 12. 11. 2020 vytisknutých dne 25. 1. 2021, z hodnocení klienta ze dne 25. 1. 2021 a z výpisu záznamů z registru SOLUS a z Nebankovního registru klientských informací, že žalobkyni byly známy příjmy ze zaměstnání žalovaného a že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru; - z dopisu ze dne 10. 1. 2022 a poštovního podacího archu, že žalovanému byla dne 10. 1. 2022 zaslána předžalobní výzva; - z výpisu z databáze ARAD České národní banky, že v lednu 2021 běžná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR (UK2) činila 7,83 % ročně. 4. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný dlužnou částku řádně a včas nezaplatil, pročež žalobkyně celý dluh zesplatnila a požadovala zaplacení celé zbývající jistiny a úroků. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, uložil mu ji soud, nikoliv však ve výši požadované žalobkyní (viz níže). Žalovaný je vedle toho povinen zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), viz též níže. Soud při svém rozhodování vycházel rovněž ze skutečnosti, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní, dlužnou částku nesporoval ani jinak se žalobě nebránil. 5. Soud nicméně vyšel z toho, že sjednaná úroková sazba ve výši 59,85 % ročně byla rozporná s dobrými mravy. 6. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 7. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, a ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti). Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že pokud dohodnutá výše úroků podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., („starého“) občanského zákoníku. 8. Shora odkazované závěry jsou plně použitelné i za nové právní úpravy obsažené v („ novém“) o. z. Přestože v § 588 o. z. je pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání zakotven požadavek zjevného rozporu s dobrými mravy, adverbium„ zjevně“, užité v § 588 o. z., vyjadřuje důraz na zřejmost, jednoznačnost či nepochybnost závěru, že k rozporu s dobrými mravy posuzovaným jednáním došlo. Je-li tomu tak, nastupuje důsledek v podobě absolutní neplatnosti. V opačném případě nelze o neplatnosti z důvodu porušení dobrých mravů vůbec uvažovat. Jinak řečeno, dobré mravy buď porušeny jsou, nebo nejsou. Porušení korektivu dobrých mravů tak má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Právní jednání se tedy buď příčí dobrým mravům a je absolutně neplatné, nebo dobré mravy porušeny nejsou a právní jednání z tohoto důvodu neplatné není (viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). 9. Dle databáze ARAD dostupné na internetových stránkách České národní banky obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu (UK 2) v lednu 2021 činila 7,83 % ročně. Sjednaná výše úroku (59,85 % ročně) tedy v dané věci více než sedminásobně přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry. I ve spojení se sjednanou značnou smluvní pokutou a náhradou účel