119 C 2/2021-108 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10.2.2021 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 97 637 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené vyúčtování. Tvrdil, že p. [jméno] [příjmení] /roč. 1969, byl vlastníkem bytové jednotky č. 1020/6 spadajícím pod žalobce, dne 27.5.2010 však zemřel. Na základě usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23.12.2019, č.j. 26 D 891/2010-783, poté danou bytovou jednotku nabyla do svého vlastnictví žalovaná. Za dobu let 2009 až 2013 přitom nebylo uhrazeno vyúčtování v souvislosti s užíváním předmětné bytové jednotky v celkové výši 97 637 Kč, žalovaná je tak dle názoru žalobce povinna je žalobci uhradit, žalovaná však žalobci tuto částku ani přes výzvu neuhradila. 2. K námitce promlčení žalované žalobce uvedl, že dle jeho názoru ve věci neuplynula zákonem stanovená promlčecí doba, jelikož dle jeho názoru počala běžet až dnem právní moci usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23.12.2019, č.j. [číslo jednací], jímž byla jako dědička p. [příjmení] potvrzena žalovaná. Do té doby totiž žalobce neznal dědice p. [příjmení] a nemohl tak uplatnit toto své právo u soudu s ohledem na § 79 o.s.ř., který stanoví obecné náležitosti žaloby, mezi nimiž je i řádná identifikace žalovaného. Dle jeho názoru potom nebylo možné žalobu podat ani proti potenciálním dědicům p. [příjmení], protože by daná žaloba vůči většině dědiců byla nedůvodná a ti by pak mohli požadovat náhradu nákladů řízení, vystavit se však takovému riziku rozhodně neodpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností. Nadto žalobce potenciální dědice p. [příjmení] neznal. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Tvrdila, že nezpochybňuje tvrzení žalobce co do vlastnictví předmětné bytové jednotky i úhrad vyúčtování, v době úmrtí p. [příjmení] však byla nezletilá. Nadto p. [příjmení] uzavřel dne 3.5.2010 smlouvu o smlouvě budoucí kupní na prodej předmětné bytové jednotky s manželi [příjmení], kteří se následně žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13.6.2011 domáhali proti všem možným dědicům p. [příjmení] povinnosti uzavřít kupní smlouvu na předmětnou bytovou jednotku (věc byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]). Ani žalovanému tak ničeho nebránilo podat proti všem možným dědicům p. [příjmení] žalobu o zaplacení daných vyúčtování, když od r. 2011 byl znám okruh dědiců tak, aby předešel promlčení této pohledávky. Žalobce však této možnosti nevyužil, žalovaná tak vznesla námitku promlčení, když má za to, že u všech vyúčtování došlo k uplynutí zákonem stanovené promlčecí doby. 4. Rozsudkem ze dne 26.4.2021, č.j. [číslo jednací], zdejší soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Při svém rozhodování vycházel z toho, že v řízení bylo nesporné, že p. [příjmení] byl vlastníkem bytové jednotky spadající pod žalobce, přičemž v souvislosti s jeho užíváním nebylo v letech 2009 – 2013 uhrazeno vyúčtování za příspěvky na správu domu a do fondu oprav. P. [anonymizováno] přitom dne 27.5.2010 zemřel a předmětnou bytovou jednotku nabyla do svého vlastnictví žalovaná, která je tak osobou, jež byla povinna dané vyúčtování hradit, i přesto, že předmětnou bytovou jednotku následně prodala manželům [příjmení]. Soud však dospěl k závěru, že došlo k promlčení daných pohledávek, když se jednotlivá vyúčtování, resp. jednotlivé pohledávky z toho plynoucí promlčovaly samostatně ve lhůtě tří let od doby, kdy mohly být uplatněny poprvé, přičemž soud dospěl k závěru, že mohly být uplatněny poprvé vždy den po stanovené splatnosti daných vyúčtování. Uvedenému pak nebránilo ani to, že došlo ke změně v osobě dlužníka (p. [příjmení] x jeho právní nástupci), a to ani za situace, kdy dědické řízení po p. [příjmení] trvalo delší dobu, když žalobce měl a mohl uplatit toto své právo vůči potencionálním dědicům p. [příjmení] (vůči okruhu jeho potenciálních dědiců). Mezi potenciálními dědici p. [příjmení] totiž ke dni smrti p. [příjmení] vznikl vzájemný vztah k majetku spadajícího do dědictví, který trval až do pravomocného rozhodnutí soudu o dědictví. Žalobci přitom byl nejpozději od r. 2011, kdy probíhalo dědické řízení, znám okruh potenciálních dědiců p. [příjmení], již od tohoto roku tak žalobce mohl danou žalobu podat a uplatit tak svou pohledávku plynoucí mu z daných vyúčtování. Nejpozději se tak všechny pohledávky žalobce plynoucí z vystavených vyúčtování promlčely s promlčením posledního vyúčtování, kdy promlčení tohoto vyúčtování počalo běžet v r. 2014 (poslední vyúčtování bylo vystaveno v r. 2014 za r. 2013), pomlčení doba tak uplynulo v r. 2017, žalobce však tyto své pohledávky uplatnil až podáním žaloby v této věci dne 10.2.2021. 5. Shora specifikovaný rozsudek zdejšího soudu byl však na základě odvolání žalobce usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.10.2021, č.j. 21 Co 163/2021-87, zrušen a věc byla zdejšímu soudu vrácena k dalšímu řízení, když zdejšímu soudu v rámci závazného právního názoru odvolací soud uložil povinnost zabývat se ve věci určením počátku běhu promlčecí doby u jednotlivých uplatněných práv (s upřesněním na dny) při ujasnění si, zda se žalobce domáhá v každém jednotlivém případě zaplacení dlužných záloh nebo dlužného vyúčtování, když zálohy a vyúčtování nemohou obstát vedle sebe, a proto je vyloučené domáhat se placení záloh, byla-li již stanovena konkrétní výše úplaty s tím, že je procesní povinností žalované tvrdit a prokázat skutečnosti, které svědčí o počátku běhu promlčecí doby, když se ve svůj prospěch promlčení dovolává. 6. Zdejší soud veden závazným právním názorem odvolacího soudu poučil v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobce, že je nutné tvrdit a prokázat v každém jednotlivém případě, zda se domáhá zaplacení dlužných záloh nebo dlužného vyúčtování, příp. jakého, jakého konkrétního a za jaké konkrétní období, jaké bylo stanoveno zúčtovací období, jak bylo stanoveno vyúčtování (kdy, jakým způsobem) a kdy se jednotlivá vyúčtování dostala do sféry vlivu p. [příjmení] a splatnost případného přeplatku a nedoplatku. Žalovanou pak soud v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučil, že je nutné tvrdit a prokázat relevantní skutečnosti počátku běhu promlčecí doby (tj. kdy počala běžet a kdy skončila v každém jednotlivém případě co do pohledávek uplatněných žalobcem, tedy kdy mohlo být dané právo uplatněno poprvé a kdy tato lhůta skončila). 7. Na základě shora uvedeného poučení žalobce tvrdil, že se domáhá zaplacení nedoplatků z vyúčtování, kdy byla splatnost nedoplatku a přeplatku upravena ve stanovách tak, že se vzájemné vypořádání provede nejpozději do 30 dnů po vyúčtování záloh s tím, že zúčtovací období je uvedeno v jednotlivých vyúčtováních a je to vždy období od 1.1. do 31.12 daného kalendářního roku. Jednotlivá vyúčtování za jednotlivá období pak byla provedena k datu, které je na nich uvedeno, tedy za r. 2009 dne 30.4.2010, za r. 2010 dne 30.4.2011, za r. 2011 dne 31.7.2012, za r. 2012 dne 15.8.2013 a za r. 2013 dne 17.5.2014 P. [příjmení] zemřel 27.5.2010, žalobce tak již není schopný tvrdit a prokázat, zda mu bylo doručeno vyúčtování za r. 2009, další vyúčtování mu však již nemohla být doručena, k jejich doručení tak podle žalobce došlo až 11.1.2021, kdy byly doručeny do datové schránky zástupce žalované - ke splatnosti těchto vyúčtování tak podle žalobce došlo až 10.2.2021, tedy 30. den po doručení těchto vyúčtování žalované prostřednictvím jejího zástupce, který ji v této věci dle názoru žalobce zastupoval, když s žalobcem v této věci za žalovanou komunikoval od r. 2016. V otázce stanovení splatnosti vyúčtování přitom žalobce vycházel z rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 4760/2016, dle kterého je podmínkou splatnosti nedoplatku za služby skutečnost, že vyúčtování bylo řádně provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Nadto žalobce znovu poukázal na to, že dané právo mohl fakticky uplatnit až po skončení dědického řízení, když notářka během tohoto řízení oslovila celkem 9 potenciálních dědiců a nereagovala na výzvy žalobce ke sdělení okruhu potenciálních dědiců. K tomu žalobce poukázal na rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2374/2007. Navíc žalobce uvedl, že dle jeho názoru nelze podat žalobu na neznámého dědice. 8. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že dne 10.2.2021 došlo ke splatnosti daných vyúčtování, když v dané době podal žalobce ve věci žalobu a nemohl tedy vědět, zda bude žalovanou zastupovat právě nynější zástupce, když toto v dané době nevěděl ani on. Co se týče vyúčtování za r. 2009, nebyla ze strany žalobce jeho tvrzení řádně doplněna, i v tomto případě však žalovaná uplatnila námitku promlčení, když je splatnost jednotlivých vyúčtování upravena ve stanovách žalobce, kde je uvedeno, že vzájemné vypořádání nedoplatku a přeplatku se provede do 30 dnů od vyúčtování záloh, přičemž vyúčtování za r. 2009 bylo vystaveno 25.3.2010, promlčecí doba tedy začala běžet 25.4.2010 a skončila nejpozději 25.4.2013, vyúčtování za r. 2010 bylo vystaveno 11.3.2011, promlčecí doba tedy začala běžet 12.4.2011 a skončila nejpozději 12.4.2014, vyúčtování za r. 2011 bylo vystaveno 21.6.2012, promlčecí doba tedy začala běžet 21.