14 C 133/2021-30 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

Předmětem tohoto řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že výpověď ze dne 11.8.2021 daná žalovaným žalobci z nájmu bytu [číslo] v domě [adresa] ve [anonymizováno], k.ú. [obec] u [obec], je neoprávněná. Žalobu odůvodnil tak, že žalobce jakožto nájemce na straně jedné a právní předchůdce žalovaného jakožto pronajímatel na straně druhé uzavřeli dne 21.10.2003 smlouvu o nájmu bytu [číslo] v domě [adresa] ve [anonymizováno], k.ú. [obec] u [obec]. Dne 16.8.2021 byla nájemci doručena výpověď z nájmu bytu datovaná ke dni 11.8.2021. Důvodem výpovědi je důvod dle § 2288 odst. 2 písm. a) o.z., když žalovaný uvedl, že má v úmyslu byt užívat osobně. Žalovaný neprokázal, že by jeho manželství bylo rozvedeno či byl již podán návrh na rozvod jeho manželství. Žalobce má za to, že výpověď je neplatná, jelikož neobsahuje konkrétní skutkové okolnosti výpovědního důvodu. Žalobce podal vůči výpovědi námitky dne 13.9.2021, na které žalovaný nijak nereagoval. Žalobce žije v domě se svoji manželkou a jejich nezletilým synem, všechny platby spojené s nájmem bytu jsou řádně hrazeny. Žalovaný je vlastníkem dalších bytových jednotek v předmětném domě a tyto bytové jednotky nejsou ani pronajaty. Žalovaný se k žalobě vůbec nevyjádřil. Na základě provedených důkazů soud zjistil: - z nájemní smlouvy, že dne 21.10.2003 žalobce jakožto nájemce na straně jedné a právní předchůdce žalovaného jakožto pronajímatel na straně druhé uzavřeli dne 21.10.2003 smlouvu o nájmu bytu [číslo] v domě [adresa] ve [anonymizováno], k.ú. [obec] u [obec]. - z výpovědi z nájmu bytu, že dne 16.8.2021 byla nájemci doručena výpověď z nájmu bytu datovaná ke dni 11.8.2021. Důvodem výpovědi je důvod dle § 2288 odst. 2 písm. a) o.z., když žalovaný uvedl, že má v úmyslu byt užívat osobně - z námitek proti výpovědi, že dne 13.9.2021 žalobce podal vůči výpovědi námitky, kde uvedl pochybnosti o tom, že žalovaný chce byt osobně užívat, na které žalovaný nijak nereagoval. - z tvrzení žalobce, který žalovaný nijak nesporoval, že žalobce žije v domě se svoji manželkou a jejich nezletilým synem, všechny platby spojené s nájmem bytu jsou řádně hrazeny. Žalovaný je vlastníkem dalších bytových jednotek a tyto bytové jednotky nejsou ani pronajaty. Podle § 2288 odst. 2 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době i v případě, že má být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství bylo již rozvedeno, Podle § 2286 odst. 2 o.z. vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná. Podle § 2290 o.z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.6.2019 sp.zn. 26 Cdo 542/2019 žalobě na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu pak soud vyhoví i v případě, je-li výpověď neplatná či zdánlivá, a to především s ohledem na závažné následky, které výpověď z nájmu bytu pro nájemce má. Z toho současně vyplývá, že v řízení podle § 2290 o. z. nájemci nic nebrání v tom, aby se neoprávněnosti výpovědi domáhal (toliko) s odkazem na její neplatnost či zdánlivost (což ostatně učinil také žalobce), neboť ani taková výpověď není po právu; je-li pak konkrétní výpověď neplatná či zdánlivá, je bez dalšího neoprávněná a je – logicky vzato – vyloučeno uvažovat o naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu. Nelze se tedy ztotožnit s názorem, že dovolává-li se žalobce toliko neplatnosti či zdánlivosti výpovědi z nájmu bytu, nejde o žalobu podle § 2290 o. z., a proto musí prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2017 sp.zn. 26 Cdo 4249/2016 ustanovení § 2290 o. z. upravující žalobu na neoprávněnost výpovědi se uplatní i v případě výpovědi z nájmu podle § 2291 o. z. Žaloba podle § 2290 o. z. se obsahově liší od žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, kterou upravoval § 711 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). Nejde o žalobu na určení, nájemce se v řízení podle § 2290 o. z. domáhá přezkoumání, zda je výpověď oprávněná, tedy zkontrolování oprávněnosti (správnosti) výpovědi. Soud se tak zabývá naplněností uplatněného výpovědního důvodu, zjistí-li, že výpovědní důvod nebyl dán, rozhodne, že výpověď je neoprávněná. S ohledem na účel a smysl ustanovení § 2290 o. z. a následky, které výpověď z nájmu bytu pro nájemce má, je třeba přezkum oprávněnosti výpovědi podle tohoto ustanovení chápat v širším smyslu. Neoprávněná výpověď proto bude i neplatná či zdánlivá výpověď (bez ohledu na naplněnost výpovědního důvodu). Zjistí-li proto soud v řízení, že je výpověď z nějakého důvodu neplatná (absolutně, relativně) či zdánlivá, rovněž žalobě nájemce vyhoví, neboť ani taková výpověď nebyla dána po právu, tedy v souladu se zákonem. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2016, sp. zn. 26 Cdo 1454/2016 ustanovení § 2288 odst. 2 písm. a/ o.z. je třeba vykládat tak, že má-li být byt, jehož nájem je vypovídán, užíván pronajímatelem, je výpovědní důvod podle citovaného ustanovení naplněn bez dalšího. Z výše uvedeného také vyplývá, že pronajímatel v případě dané výpovědi nájemci z důvodu své bytové potřeby není povinen tuto skutečnost dokládat. Naopak v případě uvedení výpovědního důvodu, kdy byt má být užíván pronajímatelovým manželem je pronajímatel povinen doložit, že byl podán návrh na rozvod manželství nebo manželství bylo již rozvedeno. V tomto směru je tedy žalobcovo tvrzení, že žalovaný neprokázal, že by manželství žalovaného bylo rozvedeno či podán návrh na rozvod manželství liché. Žalobce však v jiném směru neoprávněnost žaloby prokázal. Žalobce měl již od počátku pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalovaného o tom, že chce předmětný byt sám skutečně užívat. Toto mu uvedl v námitkách proti výpovědi a následně i v samotné žalobě. Žalobce má být vlastníkem více bytových jednotek, které jsou prázdné a žalobce je nevyužívá. Toto tvrzení žalobce žalovaný s ohledem na svou pasivitu v celém řízení nijak nerozporoval, proto soud nemá důvod tomuto nevěřit a vzal je za prokázané. Dále žalobce uvedl, že v předmětném bytě žije řadu let, všechny své závazky vyplývající z nájmu plní, v bytě bydlí se svou partnerkou a jejich nezletilým synem a výpovědí by byla ohrožena jejich základní životní potřeba – bydlení, jelikož žádnou jinou možností bydlením nedisponuje. Opět tyto skutečnosti nebyly ze strany žalovaného nijak sporovány. Soud je tedy bere za prokázané. S ohledem na závažné následky (ohrožení samotného bydlení žalovaného a jeho rodiny), které výpověď z nájmu bytu pro nájemce má, je tedy výpověď neplatná a taková výpověď, je bez dalšího neoprávněná. Provedeným dokazováním bylo tedy prokázáno, že mezi žalobcem jakožto nájemcem a právním předchůdcem žalovaného jakožto pronajímatelem byla uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě byl žalobci pronajat shora uvedený byt. Žalobci byla dána výpověď s odkazem na § 2288 odst. 2 písm. a) o.z. a s uvedením, že žalovaný má v úmyslu byt užívat osobně. Tato výpověď však byla řádně a včas napadena u soudu a byla s ohledem na shora uvedená shledána za neoprávněnou. S ohledem na zjištěné skutečnosti a podle citovaných ustanovení o. z., proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, když přihlédl i k tomu, že žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, tvrzení žalobce nerozporoval a žalobě se nijak nebránil. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které tvoří zaplacený soudní poplatek 2.000 Kč a dále pak náklady jeho právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), t.j. odměna za dva úkony právní služby po 2.500 Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu za převzetí zastoupení a písemné podání – žaloba) a 2 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 advokátního tarifu). Advokátu byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.176 Kč Náklady řízení v celkové výši 8.776 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce obvyklé 15 dnů. Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).