3 C 171/2021-41 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Předmětem tohoto řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 775,99 Kč, úrokem z prodlení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokutou ve výši 91,95 Kč z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se žalovanou dne 1. 11. 2019 a kterážto pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021 postoupena na žalobkyni. 2. Jelikož podáním doručeným soudu dne 18. 11. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 1 775,99 Kč a smluvní pokuty ve výši 91,95 Kč, soud usnesením ze dne 22. 11. 2021 č. j. 3 C 171/2021-37 v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení částečně zastavil. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě tak, aby z nich bylo zřejmé, zda a jakým způsobem její právní předchůdkyně ověřila úvěruschopnost žalované a aby k tomuto tvrzení předložila listinné důkazy. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala tak, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr a vzala žalobu částečně zpět (viz bod 2. tohoto odůvodnění). 5. Na základě provedených důkazů soud zjistil, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. CB1EB/137434 poukázala právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 11. 2019 na účet žalované č. [bankovní účet] částku 2 000 Kč a že pohledávka vzniklá z této smlouvy byla postoupena na žalobkyni. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle § 588 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. V projednávané věci žalobkyně ani na výzvu soudu netvrdila a neprokázala, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Soud proto uzavřel, že tedy tuto svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Důsledkem absence tohoto postupu a nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla smluvním stranám žádná jiná práva a povinnosti, než povinnost vrátit si z titulu bezdůvodného obohacení, co si na základě absolutně neplatné smlouvy vzájemně plnili. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 2 000 Kč. Soud proto žalobě v této částce vyhověl, když přihlédl i k tomu, že žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a žalobě se nijak nebránila, a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to s ohledem na právní posouzení věci ode dne následujícího po dni, kdy jí byla doručena žaloba. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Účastníci měli úspěch a neúspěch ve věci pouze částečný, když i částečné zpětvzetí žaloby patří k procesnímu neúspěchu žalobkyně, proto soud rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. 12. Lhůta k plnění byla stanovena v obvyklé délce 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 13. Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.). 14. Tento rozsudek je odůvodněn v rozsahu uvedeném v § 157 odst. 4 o. s. ř.