6 C 102/2022-48 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 987,58 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO] (dále též„ právní předchůdce žalobkyně“), s žalovaným dne 20. 8. 2020 uzavřel smlouvu o úvěru č. 42403152690001, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 21 599 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet spolu se smluvním úrokem 7. 82 % ročně v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 708 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, pročež právní předchůdce žalobkyně dne 31. 12. 2021 úvěr zesplatnil. Dlužná částka ve výši 16 987,58 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru 16 095,69 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, pokut ve výši 126,89 Kč a pojistného ve výši 165 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 486,78 Kč se skládá z úroku, který se žalovaný zavázal splácet spolu se splátkou jistiny dle podmínek smlouvy vždy k 17. dni v měsíci. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena z právního předchůdce žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 1. 2022. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žalobkyní předložených listin soud učinil následující skutková zjištění: 4. Z žádosti č. 213432826862351 ze dne 20. 8. 2020 zjistil, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru na zakoupení televizoru ve výši 21 599 Kč s tím, že žalovaný úvěr splatí 36 měsíčními splátkami splatnými vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 9. 2020. Výše měsíční splátky úvěru bude činit 675 Kč (bez pojištění), resp. 708 Kč včetně pojištění), roční úroková sazba bude 7,82 %, RPSN 8,16 %. V žádosti je uveden název zaměstnavatele žalovaného, výše jeho čistého měsíčního příjmu (19 353 Kč) a výše celkových nákladů jeho domácnosti (4 000 Kč). Z dopisu právního předchůdce žalobkyně ze dne 21. 8. 2020 plyne, že žádost žalovaného o úvěr byla schválena pod číslem smlouvy a úvěrového účtu 42403152690001. 5. Z dopisu ze dne 28. 1. 2022 a poštovního podacího archu ze dne 31. 1. 2022 plyne, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. 6. Z výpisu z úvěrového účtu se podává, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 21 599 Kč a žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně v období 23. 9. 2020 - 25. 6. 2021 celkem 7 301 Kč. 7. Z výzvy ze dne 4. 2. 2022 a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně dne 7. 2. 2022 odeslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení ve lhůtě 7 dnů od odeslání této výzvy. 8. Žalobkyně na výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též„ o. s. ř.“), nepředložila dokumenty, jimiž měl její právní předchůdce ověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. 9. Soud dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzval žalobkyni, nechť sdělí, kdy byl žalovaný poprvé vyzván k zaplacení dlužné částky, a označí důkazy k prokázání tohoto svého tvrzení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné splátky upomínkou dne 4. 1. 2021 a 15. 1. 2021 za splátku splatnou k 17. 12. 2020. K tomuto tvrzení však neoznačila žádné důkazy (žádný poštovní podací arch či jiné potvrzení o podání takové písemnosti z ledna 2021 nebylo připojeno ani k žalobě). Soud proto vycházel z poštovního podacího archu ze dne 7. 2. 2022 přiloženého k předžalobní výzvě ze dne 4. 2. 2022 - v ní byl žalovaný vyzván k zaplacení do 7 dnů od odeslání této výzvy. 10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný se dohodli, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalovanému částku 21 599 Kč na zakoupení televizoru a žalovaný bude tuto částku splácet právnímu předchůdci žalobkyně 36 měsíčními splátkami po 708 Kč včetně pojištění. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce před uzavřením smlouvy ověřil tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 21 599 Kč a žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátil celkem 7 301 Kč. V lednu 2022 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu dne 7. 2. 2022 se lhůtou pro zaplacení v délce 7 dnů od odeslání této výzvy. 11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“). 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 16. Nicméně s ohledem na závěry vyplývající z evropského práva je zřejmé, že i smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená v roce 2020 trpěla sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka. 17. Tato interpretace je zřejmá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 18. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného v dostupných databázích. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr, resp. pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do databází ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, výpisů z účtu, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod. 19. D