6 C 78/2022-50 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalobkyně s žalovaným dne 23. 7. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 838731, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z jistiny úvěru a dále úrok ve výši 20 % měsíčně za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. Žalovaný se zavázal uhradit minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Žalovaný na danou smlouvu nezaplatil ničeho. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení 5 000 Kč jako jistiny, 1 000 Kč jako poplatku, 2 848 Kč jako úroku a 363 Kč jakožto náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 363 Kč (121 Kč za jeden započatý kalendářní měsíc prodlení), celkem 9 211 Kč (plus zákonného úroku z prodlení z této částky od 1. 11. 2021 do zaplacení). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Účastníci řízení dne 23. 7. 2021 (poté, co žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr - měla k dispozici např. výplatní pásky žalovaného) uzavřeli smlouvu č. 838731, v níž se žalobkyně zavázala zaplatit žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž došlo k čerpání peněžních prostředků, hradit minimální měsíční splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny i náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného, a to ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalobkyně dne 23. 7. 2021 zaplatila na bankovní účet žalovaného uvedený v předmětné smlouvě částku 5 000 Kč. Žalovaný nevrátil žalobkyni ničeho. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Dle databáze ARAD dostupné na internetových stránkách České národní banky obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu (UK 2) v červenci 2021 činila 7,53 % ročně. 4. Účastníci řízení uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný dlužnou částku řádně a včas nezaplatil, pročež žalobkyně požadovala zaplacení celé zbývající jistiny a příslušenství. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, uložil mu ji soud, nikoliv však ve výši požadované žalobkyní (viz níže). Žalovaný je vedle toho povinen zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné částky od žalobkyní požadovaného data 1. 11. 2021. Soud při svém rozhodování vycházel rovněž ze skutečnosti, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní, dlužnou částku nesporoval ani jinak se žalobě nebránil. 5. Soud nicméně vyšel z toho, že sjednaná úroková sazba ve výši 20 % měsíčně byla rozporná s dobrými mravy. 6. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 7. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, a ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti). Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že pokud dohodnutá výše úroků podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., („starého“) občanského zákoníku. 8. Shora odkazované závěry jsou plně použitelné i za nové právní úpravy obsažené v („ novém“) o. z. Přestože v § 588 o. z. je pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání zakotven požadavek zjevného rozporu s dobrými mravy, adverbium„ zjevně“, užité v § 588 o. z., vyjadřuje důraz na zřejmost, jednoznačnost či nepochybnost závěru, že k rozporu s dobrými mravy posuzovaným jednáním došlo. Je-li tomu tak, nastupuje důsledek v podobě absolutní neplatnosti. V opačném případě nelze o neplatnosti z důvodu porušení dobrých mravů vůbec uvažovat. Jinak řečeno, dobré mravy buď porušeny jsou, nebo nejsou. Porušení korektivu dobrých mravů tak má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Právní jednání se tedy buď příčí dobrým mravům a je absolutně neplatné, nebo dobré mravy porušeny nejsou a právní jednání z tohoto důvodu neplatné není (viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). 9. Dle databáze ARAD dostupné na internetových stránkách České národní banky obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu (UK 2) v červenci 2021 činila 7,53 % ročně. Sjednaná výše úroku 20 % měsíčně tedy v dané věci mnohonásobně přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry. I ve spojení s poplatkem za čerpání úvěru a náhradou účelně vynaložených nákladů (srov. též předpokládaná RPSN dle čl. 9 předmětné smlouvy ve výši 519 %) soud uzavřel, že ujednání o smluvním úroku ve výši 20 % měsíčně natolik nepřiměřeně zatěžuje žalovaného (nadto spotřebitele), že toto ujednání je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z. 10. S ohledem na znění § 2395 o. z. je nutno dovodit, že žalobkyni coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru (tzv. cena peněz), neboť zaplacení úroků je definičním znakem úvěrové smlouvy. Výše úroků se ale ve smyslu § 1802 o. z. bude odvíjet od obvyklých úroků poskytovaných bankami v daném místě a čase; přičemž jde o stejnou situaci, není-li výše úroků sjednána vůbec dle doslovného znění § 1802 o. z. nebo je-li sjednána neplatně. Úroková sazba u obdobných typů úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy, tj. v červenci 2021, činila 7,53 % ročně. 11. Úrok dle smlouvy (čl. 6) náleží žalobkyni od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž došlo k čerpání úvěru, tj. od 1. 9. 2021. K jistině 5 000 Kč je třeba přičíst poplatek za čerpání úvěru (čl. 5) ve výši 20 %, jejž soud považuje rovněž za vysoký, nicméně u krátkodobého úvěru za stále ještě akceptovatelný. Úrok je tedy třeba počítat z jistiny ve výši 6 000 Kč od 1. 9. 2021. Žalobkyně v žalobě nenárokovala úrok za dobu do zaplacení, pročež jej lze přiznat toliko za období do podání žaloby (7. 3. 2022). Úrok 7,53 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 9. 2021 do 7. 3. 2022 činí (po zaokrouhlení) 233 Kč. Soud žalobkyni rovněž přiznal sjednanou náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých s prodlením žalovaného v celkové výši 363 Kč Celkem tedy soud žalobkyni proti žalovanému přiznal částku 6 596 Kč. Soud žalobkyni rovněž přiznal zákonný úrok z prodlení z této částky od žalobkyní požadovaného data 1. 11. 2021 do zaplacení. 12. Ve zbývající části, tj. co do částky 2 615 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 1. 11. 2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 13. Žalobkyně měla v řízení ke dni vydání rozsudku procesní úspěch co do 71,6 %, její procesní neúspěch (a současně procesní úspěch žalovaného) pak činil 28,4 %. Žalobkyni náleží dle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), právo na náhradu 43,2 % nákladů řízení (71,6 % minus 28,4 %). Ty tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tj. odměna za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) po 200 Kč (§ 14b odst. 1), 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a)) a částka 189 Kč odpovídající 21%