15 C 218/2022-114 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobou došlou soudu dne 21. 9. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 89.339,83 Kč s příslušenstvím. V žalobě vylíčila, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru k účtu [číslo] [bankovní účet], jejíž součástí jsou všeobecné obchodní podmínky a úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to z bankovních, nebankovních a ostatních registrů a databází (bylo zjištěno, že žalovaný nemá další dluhy, není proti němu vedeno insolvenční řízení, není veden v živnostenském rejstříku, jeho průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů, trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního či městského úřadu). Schopnost žalovaného splácet úvěr byla vyhodnocena na základě prohlášení o příjmu ze dne 21. 6. 2019, v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti (případně jiný příjem) činí 12.000 Kč a jeho příjem z ostatních příjmů ve výši 20.000 Kč (žalovaný bydlel u rodičů a žalobkyně vzala v úvahu racionální a minimalistickou částku příjmů domácnosti, přičemž zohlednila i částku výdajů domácnosti) je po zohlednění pravidelných výdajů dostatečný pro splácení měsíční splátky úvěru ve výši 1.764 Kč. Žalobkyně dále vycházela z dostupných historických informací o žalovaném. Kontrolou příjmů na běžném účtu žalovaného bylo zjištěno, že jeho pravidelná mzda za poslední čtyři měsíce činí v průměru 12.439,25 Kč. Žalobkyně dále při posuzování úvěruschopnosti vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 15.648 Kč (výdaje na bydlení 9.772 Kč, životní minimum 3.410 Kč, výdaje na závazky u žalobkyně 2.466 Kč). Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný a bezdětný. Žalobkyně porovnala částku celkových příjmů ze mzdy žalovaného s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima. Rozdíl mezi příjmy ze mzdy a výdaji činil 16.352 Kč, tedy úvěruschopnost žalovaného byla dána. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 105.000 Kč, k jehož čerpání došlo bezhotovostně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 12,8 % ročně, a to počínaje dnem 15. 8. 2019 v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dne kalendářního měsíce po 1.764 Kč. Žalovaný souhlasil se zařazením do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet úvěr. Přestože byl žalovaný žalobkyní opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě, své závazky neplnil řádně a včas, když uhradil pouze 25 pravidelných splátek. Žalobkyně uplatnila své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících se smlouvy. Žalobkyně kromě nároku na zaplacení jistiny ve výši 87.489,83 Kč, uplatnila nárok na zaplacení poplatků ve výši 1.850 Kč, úroku a zákonného úroku z prodlení. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo soudu řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl dle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednáním se nedostavil, a proto soud jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti. 4. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění: -) Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 6. 2019 v mobilní bance požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 105.000 Kč. -) Žalobkyně provedla behaviorální hodnocení úvěrového rizika při úvaze o příjmech (vycházeje z čistého měsíčního příjmu 12.000 Kč a ostatních prokazatelných měsíčních příjmů ve výši 20.000 Kč), výdajích (0 Kč), závazcích (48.071,50 Kč), výši splátky 1.764 Kč s tím, že je možné úvěr schválit. Žalovaný byl lustrován v bankovním i nebankovním registru klientských informací s negativním výsledkem. -) Periodickými výpisy z účtu žalovaného, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil cca 12.440 Kč. -) Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřenou prostředky komunikace na dálku se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 105.000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,80 % ročně. Žalovaný se zavázal jistinu úvěru s úroky žalobkyni uhradit v 96 měsíčních splátkách počínaje 15. 8. 2019 po 1.764 Kč, celkem 172.054,04 Kč. Pro případ prodlení bylo s odkazem na úvěrové podmínky ujednáno právo požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství (čl. 8 a, 9.1 f úvěrových podmínek). Součástí smlouvy o úvěru je splátkový kalendář, který stanoví splatnost a výši jednotlivých splátek, včetně specifikace, jaká částka splátky připadne na úhradu jistiny a jaká na úrok. -) Žalovanému byly dne 24. 6. 2019 poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru, včetně výše a splatnosti jednotlivých splátek, resp. celkové částky k úhradě -) Dle výpisu z účtu byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 105.000 Kč převodem na účet. -) Dopisem ze dne 13. 7. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných splatných splátek, které činily k 13. 7. 2020 částku 6.773,95 Kč s tím, že pokud dlužná částka nebude nejpozději do 17. 8. 2020 zaplacena, lze požadovat splacení všech nesplacených produktů. -) Dopisem ze dne 29. 8. 2022 byl žalovaný vyzván k plnění a byl upozorněn na možnost soudního sporu. 5. Další důkazy, byť byly provedeny, již soud s ohledem na níže uvedené skutkové závěry a právní hodnocení věci pro nadbytečnost nehodnotil. 6. Soud po provedeném dokazování dospěl ke zjištění, že na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] byla dne [datum] žalovanému převodem na bankovní účet vyplacena částka 105.000 Kč. Žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, jedná se o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 11. Podle § 588 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 o. z.). 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že spolehlivě, dostatečně a přiměřeně posoudila při sjednávání smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného. Pokud se týká značné části tvrzených příjmů označených jako„ ostatní příjmy“, se žalobkyně patrně spolehla toliko na informace, které jí poskytl žalovaný, aniž by zkoumala jejich správnost. Tyto tvrzené, avšak nijak neověřené příjm