15 C 74/2023-45 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobou došlou soudu dne 11. 4. 2023 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11.806 Kč s příslušenstvím. Vylíčila, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] úvěrovou smlouvu. Předmětem smlouvy byl bezúčelový spotřebitelský úvěr. Uvedla, že k uzavření úvěrové smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], [webová adresa]. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je ověřena identita žadatele, v případě vyplacení úvěru na bankovní účet, musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet společnosti [právnická osoba] Žalobkyně při uzavírání smlouvy vždy hodnotí schopnost žadatele úvěr splácet; zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru [příjmení] a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 7.000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 231 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Jednotlivé splátky byly uvedeny ve splátkovém kalendáři, který je součástí smlouvy. Schválená výše úvěru byla dne [datum] odeslána z účtu žalobkyně na účet č. [bankovní účet]. Byl sjednán poplatek ve výši 99 Kč pro případ nečekané životní události odložit splatnost úvěru o 30 dní (poplatek za tzv. bezpečnou splátku). Žalovaná si dvakrát prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky; za prodloužení byl účtován poplatek 693 Kč. Žalovaná v průběhu trvání smlouvy uhradila: dne 31. 5. 2022 částku 1 Kč, dne 2. 6. 2022 částku 621 Kč, dne 29. 6. 2022 částku 734 Kč, dne 27. 7. 2022 částku 734 Kč, dne 26. 8. 2022 částku 1 Kč, dne 3. 10. 2022 částku 1 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzývána prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadala při uzavírání první smlouvy, k jeho úhradě. Za prodlení s úhradou splatné splátky byly žalované účtovány smluvní pokuty, a to dne 6. 12. 2022 ve výši 500 Kč, dne 21. 11. 2022 ve výši 500 Kč, dne 6. 1. 2023 ve výši 500 Kč. Žalované byly dále vyúčtovány účelně vynaložené náklady 3 x 300 Kč a 1 x 130 Kč. Žalobkyně uplatnila požadavek na zaplacení pohledávky ve výši 11.806 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 6.122 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti 1.386, úroků 1.372 Kč, účelně vynaložených nákladů 1.030 Kč a smluvních pokut 1.500 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud jednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění: Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřenou distančním způsobem dle § 1820 a násl. o. z. byla dne 4. 5. 2022 žalované vyplacena částka 7.000 Kč (bankovní výpis). Žalobkyně žalovanou několikrát písemně vyzývala k plnění. 4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 5. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 8. Podle § 588 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 o. z.). 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že dostatečně a spolehlivě posoudila úvěruschopnost žalované. Předložila toliko vlastní potvrzení o provedení ověření bonity klienta datované 11. 4. 2023, dle kterého měla provést lustraci žalované v databázích ISIR, [příjmení], NRKI, CRIBIS s negativním výsledkem; příjmy žalované udala ve výši 19.800 Kč, příjem partnera 45.000 Kč a splátky jiným společnostem 13.000 Kč. Z listiny není zřejmé, jakým způsobem byly příjmy žalované ověřovány. Na zjišťování výdajů žalované (zejména životních nákladů) žalobkyně rezignovala zcela. Žalobkyně se neúčastí při jednání vzdala práva být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 až 3, 118b odst. 1 o. s. ř. 12. Soud proto uzavřel, že žalobkyně tuto svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Nesplnění této zákonné povinnosti činí smlouvu o (spotřebitelském) úvěru absolutně neplatnou. Protože žalovaná uhradila žalobkyni částku 2.092 Kč, její dluh z titulu vydání bezdůvodného obohacení splněním v tomto rozsahu zanikl (§ 1908 odst. 1 o. z.), a proto je povinna nezaplacenou jistinu 4.908 Kč jako bezdůvodné obohacení vrátit spolu s úrokem z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku uplatněného nároku soud žalobu zamítl. 13. S ohledem na uvedená skutková zjištění a právní hodnocení věci soud nehodnotil další důkazy, byť byly provedeny. 14. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení by náleželo úspěšnější žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), které však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. 15. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů.