18 C 183/2023-44 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 20 888,32 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též„ právní předchůdce žalobkyně“), s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 16 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 21 153 Kč splatit právnímu předchůdci žalobce. Tedy žalovaný se zavázal splatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 37 153 Kč v 78 pravidelných týdenních splátkách. Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % ročně. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil celkem 12 100 Kč. Žalovaný se tak ode dne [datum] dostal do prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 22 625,76 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 34 317,47 Kč a byla tvořena nesplacenou jistinou ve výši 12 888,32 Kč, nesplaceným poplatkem ve výši 9 737,44 Kč, kdy poplatek představuje příslušenství pohledávky vypočítané ode dne splatnosti posledního závazku, tedy ode dne [datum]. Žalobce dále požaduje smluvní úrok v sazbě 88 % ročně z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 888,32 Kč a úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhaní ve výši 192 Kč. Výše smluvní pokuty, kterou žalobce požaduje činí 8 000 Kč, smluvní pokuta z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 12 888,32 Kč v sazbě 0,1% denně od [datum] do [datum]. 2. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem, který se však žalovanému nepodařilo doručit. Byl proto platební rozkaz postupem podle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 4 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.) zrušen. Již při podání žaloby žalobkyně souhlasila s tím, aby o podané žalobě bylo rozhodnuto postupem podle § 115a o. s. ř., tj. bez nařízení soudního jednání. Proto soud žalovaného vyzval, aby se vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný poučen o následcích své nečinnosti. Protože žalovaný na výzvu soudu nereagoval, nereagoval ani na žalobu samotnou, mohl soud postupovat podle § 115a o. s. ř. a rozhodnout o podané žalobě bez nařízení jednání. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti: -) ze zákaznické karty-žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], že byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, kdy je z žádosti patrno, že žalovaný žádá o spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu, žalovaný dále uvedl, že pracuje jako automechanik na plný úvazek, kdy jeho čistý měsíční příjem dosahuje 22 000 Kč, -) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 16 000 Kč, žalovaný se ve smlouvě dále zavázal hradit poplatek ve výši 18 813 Kč, který byl tvořen z úroku ve výši 12 894 Kč, 1 500 částka za zpracování spotřebitelského úvěru, 4 419 Kč částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního úvěru, bylo dále ujednáno týdenní splátkové období, pojištění za doplňkové pojištění ve výši 2 340 Kč, celková dlužná částka tak činila 37 153 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % jako pevná, žalovaný se zavázal hradit dlužnou částku v 78 pravidelných týdenních splátkách po 477 Kč kdy poslední splátka činila 424 Kč, -) ze standardní informace o spotřebitelském úvěru, že tyto informace platí od [datum] do [datum], opět je zde potvrzena výše týdenní splátky po 477 Kč, že byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč, kdy poplatek činil 18 813 Kč, -) z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], že žalovanému bylo tento den oznámeno, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně, se žalobkyně stala věřitele pohledávky za žalovaným, výše pohledávky ke dni [datum] činila 34 317,47 Kč bez příslušenství, -) z předžalobní výzvy ze dne [datum], že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 34 317,47 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky ve výši 12 888,32 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 477,22 Kč. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu [číslo] ze dne [datum], v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 16 000 Kč, za což se žalovaný zavázal zaplatit úrok v celkové výši 21 153 Kč, v 78 pravidelných týdenních splátkách po 477 Kč Smluvní strany si sjednaly poplatek ve výši 18 813 Kč, úroková sazba činí 88 % RPSN není ve smlouvě uvedena. 6. Z hlediska hmotného práva soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též„ o. z.“). 7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. 8. Předmětná pohledávka byla z právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., o čemž právní předchůdce žalobkyně jakožto postupitel žalovaného řádně vyrozuměl dle § 1882 odst. 1 o. z. 9. Ve smlouvě je sice uvedena úroková sazba 88 % ročně, nicméně soud vycházel z toho, že veškerá další plnění, k nimž se žalovaný zavázal (úhrada úroku ve výši 12 894 Kč, 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, 4 419 Kč za doplňkové služby), byla skrytým úrokem - ony služby jsou totiž standardní součástí běžných úvěrů a s ohledem na výši sjednaných plnění (zejména ve vztahu k jistině) nelze poplatky za tyto služby považovat za poplatky ve standardní výši - fakticky se tak jedná o skrytý úrok. 10. Ve smlouvě absentuje údaj o skutečné úrokové sazbě či alespoň RPSN, soud proto úrokovou sazbu vypočetl tak, že celkové příslušenství, jež měl žalovaný zaplatit (21 153 Kč, vydělil [číslo] vynásobil [číslo] z čehož vzniklo příslušenství za dobu jednoho roku (18 411,43 Kč). V poměru k jistině 16 000 Kč tedy částka příslušenství za dobu jednoho roku (18 131, 142 Kč) představovala 88 % - tuto částku soud považuje za skutečnou úrokovou sazbu předmětného úvěru. Tento úrok byl rozporný s dobrými mravy. 11. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, a ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 249/97, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti). Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že pokud dohodnutá výše úroků podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., („starého“) občanského zákoníku. 13. Shora odkazované závěry jsou plně použitelné i za nové právní úpravy obsažené v („ novém“) o. z. Přestože v § 588 o. z. je pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání zakotven požadavek zjevného rozporu s dobrými mravy, adverbium„ zjevně“, užité v § 588 o. z., vyjadřuje důraz na zřejmost, jednoznačnost či nepochybnost závěru, že k rozporu s dobrými mravy posuzovaným jednáním došlo. Je-li tomu tak, nastupuje důsledek v podobě absolutní neplatnosti. V opačném případě nelze o neplatnosti z důvodu porušení dobrých mravů vůbec uvažovat. Jinak řečeno, dobré mravy buď porušeny jsou, nebo nejsou. Porušení korektivu dobrých mravů tak má za následek absolutní neplatnost právního jednání