6 C 203/2022-61 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 812 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], [IČO] (dále též„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným byla dne 5. 4. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce č. 544294675. Před jejím poskytnutím právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě jistiny částku 9 998 Kč (v žalobě uveden nesprávný součet 13 094 Kč, pozn. soudu) jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 296 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení 4 063 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 639 Kč. Žalovaný byl povinen zaplatit celkovou částku v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 963 Kč Poslední splátka byla stanovena na 5. 4. 2021. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil 31. 10. 2019, po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek již žalovaný neuhradil ničeho. Ke dni 4. 3. 2020 dlužná jistina činila 9 035,90 Kč a dlužný poplatek částku 6 776,10 Kč. Neuhrazená jistina se dále úročí úrokem 29 % ročně, a to od 6. 4. 2021, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil celkem částku 3 500 Kč. Pohledávka včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými byla z právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 s účinností ke dni 28. 1. 2022, což bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalobkyně po žalovaném nárokovala 15 812 Kč jako součet dlužné jistiny 9 035,90 Kč a dlužné částky poplatku 6 776,10 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 169,12 Kč (jde o úrok 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny 9 035,90 Kč od 6. 4. 2021, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do 28. 1. 2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 985,39 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 9 035,90 Kč od 30. 11. 2019, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do 28. 1. 2022), úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 035,90 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 035,90 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný dluh nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce č. 544294675 ze dne 5. 4. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu, na jejímž základě žalovanému zaplatil 10 000 Kč a žalovaný se za to zavázal zaplatit poplatek ve výši 9 998 Kč (z toho úrok 3 296 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 4 063 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 2 639 Kč). Žalovaný měl splatit celkovou dlužnou částku v 24 měsíčních splátkách po 963 Kč, poslední splátka činila 945 Kč RPSN byla sjednána ve výši 132,81 %. 4. Ze zákaznické karty ze dne 5. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný měl jako svůj měsíční čistý příjem uvést 21 650 Kč, odhadované měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 4 000 Kč. Žalovaný měl právnímu předchůdci žalobkyně předložit živnostenský list a daňové přiznání (patrně k dani z příjmů fyzických osob) za zdaňovací období roku 2018. 5. Z tabulky umoření se podává, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 5. 4. 2019 zaplatila 10 000 Kč a žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil celkem 3 500 Kč (dne 31. 7. 2019 částku 2 000 Kč a dne 31. 10. 2019 částku 1 500 Kč). 6. Z dopisu ze dne 30. 1. 2022 plyne, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a současně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Z podacího lístku plyne, že dopis byl odeslán žalovanému dne 24. 2. 2022. 7. Z dopisu ze dne 6. 6. 2022 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 8. Z žalobkyní předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu č. 544294675 ze dne 5. 4. 2019, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet spolu s úrokem, částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Žalovaný na tuto smlouvu zaplatil celkem 3 500 Kč, poslední splátka byla uhrazena 31. 10. 2019. Pohledávka byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 24. 2. 2022, v němž byla obsažena i výzva k zaplacení ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Právní předchůdce žalobkyně měl dle tvrzení žalobkyně před poskytnutím zápůjčky zkoumat schopnost žalovaného splácet, a to z jím předložených dokladů (živnostenský list, daňové přiznání). Kopiemi těchto dokladů však žalobkyně dle svého tvrzení nedisponuje. 9. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“). 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 13. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni, resp. jejím právním předchůdci), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. 14. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prov