6 C 168/2023-56 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 14 024 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], [IČO] (dále též„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou byla dne 5. 12. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 283664496. Před jejím poskytnutím právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované požadovanou půjčku splácet. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě jistiny částku (poplatek) 9 554 Kč jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 103 Kč, částky za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši 4 891 Kč a pojistného. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 52 týdenních splátkách po 377 Kč, poslední splátka byla stanovena na 3. 12. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná na dané smlouvě právnímu předchůdci žalobkyně uhradila toliko 5 530 Kč, poslední splátka byla uhrazena 16. 5. 2021. Pohledávka byla smlouvou postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni smlouvou ze dne 14. 12. 2022 s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky již žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyně se tedy žalobou domáhala celkové dlužné částky ve výši 14 024 Kč sestávající z dlužné jistiny 7 769,83 Kč a dlužného poplatku 6 254,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 198,84 Kč (ve výši 26,1 % ročně z dlužné jistiny 7 769,83 Kč od 4. 12. 2020, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 14. 12. 2022), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 014,93 Kč (počítaného z dlužné jistiny 7 769,83 Kč od 24. 5. 2021, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do data postoupení 14. 12. 2022), úroku ve výši 26,1 % ročně z dlužné jistiny 7 769,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 7 769,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. 283664496 ze dne 5. 12. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu, na jejímž základě žalované zaplatil v hotovosti 10 000 Kč a žalovaná se za to zavázala zaplatit poplatek ve výši 7 994 Kč (z toho úrok 3 103 Kč a částku za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši 4 891 Kč). Žalovaná měla splatit celkovou dlužnou částku v 52 týdenních splátkách po 377 Kč (poslední splátka činí 327 Kč) počínaje sedmým kalendářním dnem po uzavření smlouvy, každá další splátka byla splatná do konce dalšího následujícího sedmidenního období. Úroková sazba činila 56 %, RPSN byla sjednána ve výši 263,12 %. 4. V zákaznické kartě - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 5. 12. 2019 je uvedeno, že žalovaná je svobodná, má 1 vyživovanou osobu, je na mateřské/rodičovské dovolené, její čistý měsíční příjem činí 13 944 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 21 500 Kč, celkové příjmy domácnosti tak dosahují 35 444 Kč. Její odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Žalovaná měla k ověření předložit„ výměr mateřské“. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a poštovního podacího lístku ze dne 13. 1. 2023 plyne, že právní předchůdce žalobkyně dne 13. 1. 2023 odeslal žalované vyrozumění o tom, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, a současně ji vyzval k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. 6. Z dopisu ze dne 1. 6. 2023 a podacího lístku se podává, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. 7. Z žalobkyní předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu č. 283664496 ze dne 5. 12. 2019, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet spolu s úrokem a částkou za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka. Žalovaná na předmětnou smlouvu zaplatila celkem 5 530 Kč, poslední splátka byla uhrazena 16. 5. 2021, více nezaplatila ani přes předžalobní výzvu z června 2023. Pohledávka byla v prosinci 2022 postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dne 13. 1. 2023, v němž byla obsažena i výzva k zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl dle tvrzení žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumat schopnost žalované splácet, a to z jí předloženého dokladu o výměře dávky peněžité pomoci v mateřství. Kopií tohoto dokladu však žalobkyně dle svého tvrzení nedisponuje. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry: 9. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10. Předmětná pohledávka byla z právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., o čemž právní předchůdce žalobkyně jakožto postupitel žalovanou v lednu 2023 řádně vyrozuměl dle § 1882 odst. 1 o. z. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 14. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. 15. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního sou