6 C 53/2024-40 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 2. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 15 540 Kč s příslušenstvím (úrok 4 800 Kč byl v žalobě nesprávně označen jako jistina, což vedlo k tomu, že soud dosud chybně vycházel z předmětu řízení navýšeného o tuto částku, tj. 20 340 Kč s příslušenstvím). V žalobě a jejím doplnění tvrdila, že s žalovaným dne 21. 8. 2022 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 14216, na jejímž základě žalovanému zaplatila 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení, pročež ho žalobkyně informovala o zesplatnění úvěru. Žalobkyně se tak žalobou domáhala zaplacení jistiny 12 000 Kč a smluvního úroku 4 800 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru (z částky 16 800 Kč požadovala i zákonný úrok z prodlení od 24. 12. 2022 do zaplacení) a dále částky 3 540 Kč jakožto smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za dobu od data prodlení 24. 12. 2022 do data odeslání předžalobní výzvy 15. 10. 2023.2. Žalobkyně následně uvedla, že dne 16. 4. 2023 žalovaný uhradil částku 5 000 Kč, v částce 5 000 Kč a zákonném úroku z prodlení z této částky od 24. 12. 2022 do zaplacení proto vzala žalobu zpět.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud zjistil, že žalobkyně zaplatila soudní poplatek z žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) ve výši 814 Kč. Základ poplatku však netvoří příslušenství pohledávky, tj. v daném případě mimo jiné částka 4 800 Kč (úrok), byť žalobkyně tuto částku v žalobě označila jako jistinu. Za základ poplatku je tak třeba považovat částku 15 540 Kč jako součet žalované jistiny 12 000 Kč a nárokované smluvní pokuty 3 540 Kč. Z něho soudní poplatek splatný při podání žaloby dle položky 2 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků jako přílohy zákona o soudních poplatcích činil 800 Kč. Žalobkyni tak vznikl přeplatek na soudním poplatku ve výši 14 Kč. Jelikož však tento přeplatek nepřevyšuje 50 Kč, soud žalobkyni tento přeplatek v souladu s § 10 odst. 1 větou třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nevrátil (přeplatek nevznikl na základě nesprávné výzvy nebo nesprávného rozhodnutí soudu, srov. § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích). O tom vydal samostatný výrok I. rozsudku, a to s ohledem na možnost žalobkyně bránit se tomuto postupu odvoláním. V tomto výroku I. rozsudku rovněž rozhodl, že žalobkyni se nevrací zaplacený soudní poplatek ani jeho část, a to s ohledem na skutečnost, že zaplacený soudní poplatek představoval méně než 1 000 Kč (srov. § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích). Ani částečné zastavení řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby (viz výrok II. rozsudku) tedy nemůže mít za následek vrácení části zaplaceného soudního poplatku.5. Podáním doručeným soudu dne 19. 6. 2024 žalobkyně vzala svou žalobu zpět ohledně částky 5 000 Kč a zákonného úroku z této částky od 24. 12. 2022 do zaplacení, s ohledem na to, že žalovaný dne 16. 4. 2023 uhradil žalobkyni 5 000 Kč. Soud proto ve výroku II. tohoto rozsudku v uvedené části řízení dle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), zastavil.6. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:7. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. 14216, která však neobsahuje podpis žalovaného, je uvedeno, že žalobkyně se zavazuje poskytnout žalovanému peněžní prostředky do limitu až 20 000 Kč s tím, že úvěr je poskytován na dobu neurčitou. Úroková sazba činí 40 % p. m. (měsíčně), RPSN činí 5539,39 %. Pro případ prodlení žalovaného je zde obsaženo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.8. Z potvrzení banky plyne, že dne 21. 8. 2022 žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, vedený na jméno , Jméno zainteresované osoby 0/0, částku 12 000 Kč se zprávou příjemci „půjčka ID 14216 ze dne 20-08-2022“.9. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za červenec 2022 se podává, že tento účet patří žalovanému.10. Dopis ze dne 15. 10. 2023, který byl dle podacího lístku odeslán téhož dne, obsahuje výzvu žalovanému k úhradě, a to do tří dnů. Dopis je zároveň předžalobní výzvou.11. Další žalobkyní předložené listiny nebyly pro posouzení věci významné.12. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci řízení měli dne 20. 8. 2022 uzavřít (žalobkyní předložená smlouva neobsahuje podpis žalovaného) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 14216, v níž si měli sjednat úvěrový rámec pro žalovaného ve výši 20 000 Kč. Úvěr je poskytován na dobu neurčitou, úroková sazba činí 40 % p. m. (měsíčně), RPSN činí 5539,39 %. Pro případ prodlení žalovaného si měly smluvní strany sjednat mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně dne 21. 8. 2022 zaplatila na účet žalovaného částku 12 000 Kč. Žalovaný vrátil žalobkyni dne 16. 4. 2023 částku 5 000 Kč, dále již nevrátil ničeho ani přes předžalobní výzvu. Tuto předžalobní výzvu, jež byla současně první prokazatelně odeslanou výzvou k plnění, zaslala žalobkyně žalovanému dne 15. 10. 2023. V tomto dopise vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do tří dnů.13. Na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěry:14. Mezi účastníky řízení mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). S ohledem na níže přijatý závěr o absolutní neplatnosti smlouvy a o vzniku bezdůvodného obohacení bylo nadbytečné zabývat se otázkou, zda k uzavření smlouvy skutečně došlo, soud proto pro zjednodušení vycházel ze závěru, že smlouva uzavřena byla (i kdyby však k uzavření smlouvy nedošlo, výrok rozsudku by byl stejný).15. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, a ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti). Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že pokud dohodnutá výše úroků podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., („starého“) občanského zákoníku.17. Shora odkazované závěry jsou plně použitelné i za nové právní úpravy obsažené v („novém“) o. z. Přestože v § 588 o. z. je pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání zakotven požadavek zjevného rozporu s dobrými mravy, adverbium „zjevně“, užité v § 588 o. z., vyjadřuje důraz na zřejmost, jednoznačnost či nepochybnost závěru, že k rozporu s dobrými mravy posuzovaným jednáním došlo. Je-li tomu tak, nastupuje důsledek v podobě absolutní neplatnosti. V opačném případě nelze o neplatnosti z důvodu porušení dobrých mravů vůbec uvažovat. Jinak řečeno, dobré mravy buď porušeny jsou, nebo nejsou. Porušení korektivu dobrých mravů tak má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Právní jednání se tedy buď příčí dobrým mravům a je absolutně neplatné, nebo dobré mravy porušeny nejsou a právní jednání z tohoto důvodu neplatné není (viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).18. Dle databáze ARAD dostupné na internetových stránkách České národní banky obvyklá výše úroků u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu v srpnu 2022 činila 9,72 % ročně. Ve smlouvě je uvedena zápůjční úroková sazba 40 % měsíčně, nicméně soud vycházel z výše RPSN 5539,9 %. RPSN je přitom důležitým ukazatelem, jenž zahrnuje jak úrokovou míru, tak i poplatky spojené s úvěrem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2841/2018). Fakticky sjednaná úroková sazba 5539,9 % ročně tedy v dané věci dosahuje