3 C 209/2023-236 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 810 791,25 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že je provozovatelkou elektroenergetické distribuční soustavy, je držitelkou licence na distribuci elektřiny a je vlastníkem zařízení distribuční soustavy kabelového vedení nízkého napětí. Pracovníky společnosti , právnická osoba, ., zplnomocněnými žalobkyní k odhalování neoprávněných odběrů elektrické energie a k dalším souvisejícím úkonům, bylo dne 8. 10. 2019 kontrolou č. 105208 zjištěno, že na odběrném místě na adrese , adresa, , jméno FO, , je prováděn neoprávněný odběr (dále jen „NO“) elektřiny z elektrizační soustavy, čímž žalobkyni vznikl nárok na náhradu škody. Pasivní legitimaci 1. žalovaného dovozovala z toho, že NO spáchal, za což byl rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 2. 2023 č. j. 4 T 114/2022-560 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2023 č. j. 13 To 103/2023-596 uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Pasivní legitimaci 2. žalované pak dovozovala z tohoto, že v předmětné nemovitosti v době neoprávněného odběru bydlela a neoprávněně odebranou elektřinu spotřebovala, tj. měla prospěch z neoprávněného odběru spáchaného 1. žalovaným, který je jejím otcem, a navíc 2. žalovaná měla též s žalobkyní uzavřenou smlouvu o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě nízkého napětí. Kontrolou uvedeného odběrného místa byla zjištěna neoprávněná manipulace s měřícím zařízením a následně bylo zjištěno kontrolou elektroměru v. č. 68911805, že došlo k neoprávněné manipulaci s derivačními propojkami fáze L1 a L2, které byly rozpojené a nezajišťovaly vodivé spojení, v důsledku čehož elektroměr nezaznamenával spotřebu elektřiny při jejím odběru ve fázi L1 a L2. V této věci byla náhrada škody vypočtena dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny. NO probíhal nejméně po dobu 2 856 dnů, a to od instalace elektroměru dne 13. 12. 2011 do odhalení neoprávněného odběru dne 8. 10. 2019. Celková spotřeba elektřiny činila 152 798,240 kWh. Od této spotřeby byla odečtena spotřeba zaznamenaná elektroměrem za toto období ve výši 12 582 kWh. Rozdílem těchto hodnot je neoprávněně odebraná elektřina ve výši 140 216,240 kWh, která byla vynásobena cenou za 1 kWh pro případy neoprávněného odběru, a to dle příslušného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ve výši 5,68748 Kč/kWh (D06). Výpočet náhrady škody za NO tak činí 797 477,62 Kč. Provozovatel distribuční soustavy má dále právo na úhradu nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru, jeho přerušení, přezkoušení měřícího zařízení a případné znalecké posudky. Tyto náklady činí celkem částku 13 313,63 Kč. Neoprávněným odběrem elektřiny tak byla žalobkyni způsobena škoda v celkové výši 810 791,25 Kč, kterou žalovaní ani před upomínky nezaplatili.2. První žalovaný se žalobou nesouhlasil. Bránil se tím, že výpočet náhrady škody dle vyhlášky č. 82/2011 Sb. ve spojení s § 51 energetického zákona je v daném případě neaplikovatelný. První žalovaný nebyl klientem žalobkyně na daném odběrném místě, neví, jakou sumu 2. žalovaná žalobkyni zaplatila na platbách. Připustil však, že ohledně dosud neurčené části nároku může být žalobkyně v právu.3. Druhá žalovaná též se žalobou nesouhlasila. Úvodem však učinila nesporným, že dne 8. 10. 2019 byl na adrese , adresa, , jméno FO, , zjištěn odběr elektrické energie, kdy zkoumáním elektroměru bylo zjištěno, že dvě derivační přípojky L1 a L2 nejsou řádně zapojeny a tím došlo k neměřenému odběru elektřiny ze dvou fází. Rovněž ničeho nenamítala ohledně své věcné pasivní legitimace v tomto řízení, protože se žalovanou měla uzavřenou smlouvu o připojení uvedeného odběrného místa, a v této nemovitosti ke dni 8. 10. 2019 bydlela společně se svým partnerem a jejich nezletilým dítětem. V ostatním však s tvrzením žalobkyně nesouhlasila. Bránila se tím, že se nedopustila žádného protiprávního jednání a v trestním řízení bylo zproštěna obžaloby. O případné manipulaci s elektroměrem ničeho nevěděla, nikdo jí takové jednání nenabízel, nemá žádné znalosti z oblasti energetiky, dodnes neví, zda skutečně 1. žalovaný s elektroměrem úmyslně manipuloval a pokud ano, z jakého popudu. Dále brojila proti výpočtu způsobené škody. Odkázala na výpočet znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který při posledním hlavním líčení podrobně popsal postup svého výpočtu, kdy za dané období vypočetl částku 393 814,60 Kč, od které následně odečetl již uhrazené platby na faktickou spotřebu, a vyšla mu částka 357 177,32 Kč, která byla v trestním řízení přijata i v rozhodnutí soudů obou stupňů. Dále ohledně výše škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny 2. žalovaná odkázala na další judikaturu (např. Pl. ÚS 29/13, I ÚS 3363/14 či sp. zn. I ÚS 668/15), ze které plyne, že obecné soudy se mají v případě neoprávněného odběru elektřiny zabývat v rámci dokazování otázkou skutečného množství neoprávněně odebrané elektřiny nebo se k této alespoň co nejblíže přiblížit, přičemž až v situaci, kdy nelze výši neoprávněně odebrané elektřiny zjistit, a to ani přibližně, je na místě aplikace § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. ve spojení s § 51 energetického zákona. Další námitkou, kterou 2. žalovaná vznesla, byla námitka promlčení práva, neboť žalobkyně měla možnost uplatnit svůj nárok již dnem následujícím poté, co k mělo k neoprávněnému odběru dojít, když odečty na odběrném místě jsou žalobkyní prováděny přinejmenším jedenkrát ročně, přičemž elektroměr je veřejně přístupný ze zevnějšku domu. To, že žalobkyně na základě objektivně nízkého výkazu odběru elektřiny provedla kontrolu elektroměru až dne 8. 10. 2019, nemůže jít k tíži žalované. Naopak žalobkyně jako profesionál, měla řádně a včas zjistit, že je na odběrném místě prováděn NO a zasáhnout. Druhá žalovaná o vadně zapojeném elektroměru nevěděla, toto nezavinila, bezelstně spoléhala na zavedené systémy žalobkyně, kdy žalobkyni hradila to, oč si řekla. Vyčítala žalobkyni, že k celé věci přistupovala liknavě a nyní se snaží na úkor žalované plnění navyšovat. Odečet byl prováděn na odběrném místě vždy 19. týden v kalendářním roce, tedy nejpozději 19. kalendářní týden roku 2012 muselo být žalobkyni zřejmé, že dochází k neoprávněnému odběru elektřiny. Podle 2. žalované selhaly kontrolní mechanismy žalobkyně, když protiprávně jednal její zaměstnanec ve prospěch své dcery, ale bez jejího vědomí a souhlasu. Žalobkyně pochybila, kdy namísto prověření věci bez zbytečného odkladu celé roky ničeho nečinila a nyní se ze své liknavosti snaží nemravně obohatit, když svůj nárok vyčísluje dle sankční vyhlášky. Jelikož žalobkyně uplatnila právo u orgánu veřejné moci až dne 17. 2. 2022, kdy se přihlásila se svým nárokem do trestního řízení, lze jí proto přiznat pouze plnění představující bezdůvodné obohacení za NO v období od 17. 2. 2019 do 8. 10. 2019. Podle žalobkyně promlčecí doba počala opětovně běžet po pravomocném zproštění žalované v trestním řízení, tj. dne 10. 3. 2023, přičemž žalobkyně zahájila toto řízení až dne 14. 6. 2023, tedy promlčecí doba by měla být dále posunuta o dalších 96 dní představující mezidobí od skončení trestního řízení do podání žaloby v tomto řízení, tedy žalobkyni může být přiznáno toliko plnění pouze od 24. 5. 2019 do 8. 10. 2019.4. V obsáhlé replice žalobkyně ve stručném souhrnu uvedla, že 2. žalovaná nesprávně interpretuje vyhlášku č. 82/2011 Sb., kdy v této věci byl proveden výpočet dle § 9 odst. 1 vyhlášky, tj. množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny bylo určeno na základě změřených nebo jinak zjistitelných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny, v tomto případě znaleckým posudkem; nejde tak o fiktivní výpočet dle § 9 odst. 3 až 8 vyhlášky. Odkazy 2. žalované na rozhodnutí Ústavního soudu a soudů trestních jsou proto toto řízení zcela bez významu, neboť pojednávají o fiktivním způsobu výpočtu. NO probíhal nejméně po dobu 2 856 dnů, a to od instalace elektroměru dne 13. 12. 2011 do odhalení neoprávněného odběru dne 8. 10. 2019, přičemž celková spotřeba elektřiny 2. žalované činila 152 798,240 kWh. K této hodnotě dospěl znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ve svém znaleckém posudku a jeho doplňcích vyhotovených v rámci trestního řízení. Jedná se o metodu výpočtu dle instalovaných spotřebičů, kdy znalec stanovil průměrnou denní spotřebu každého elektrospotřebiče umístěném v nemovitosti a vynásobil ji počtem dnů trvání neoprávněného odběru. Od této spotřeby žalobkyně odečtla spotřebu zaznamenanou elektroměrem za toto období ve výši 12 582 kWh. Rozdílem těchto hodnot je neoprávněně odebraná elektřina ve výši 140 216,240 kWh, která byla násobena cenou za 1 kWh pro případy neoprávněných odběrů dle příslušného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ve výši 5,68748 Kč/kWh. Z tabulky historie spotřeb odběrného místa 2. ža