8 C 117/2023-166 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení byl žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 9. 12. 1987 zaměstnancem žalované. Ta se pokusila se žalobcem 2x rozvázat pracovní poměr: 1) výpovědí ze dne 27. 8. 2020 a 2) okamžitým zrušením ze dne 18. 11. 2020. V obou případech žalobce s rozvázáním pracovního poměru nesouhlasil a žalované oznámil, že skončení pracovního poměru považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání. V případě výpovědi tak učinil oznámením ze dne 26. 10. 2020, v případě okamžitého zrušení oznámením ze dne 25. 11. 2020. Žalobce tvrdil, že po předání listiny o skončení pracovního poměru již práci nevykonával. Bylo tomu tak proto, že nastoupil se souhlasem žalované na dovolenou. Žalovaná další zaměstnání žalobce odmítala a na skončení pracovního poměru trvala. Žalobce se tak obrátil na soud. Okresní soud v Havlíčkově Brodě pak v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 102/2020 určil, že rozvázání pracovního poměru žalobce výpovědí ze dne 27. 8. 2020 danou žalovanou, i rozvázání pracovního poměru žalobce okamžitým zrušením učiněným žalovanou dne 18. 11. 2020, jsou neplatná. Rozhodl tak rozsudkem ze dne 31. 5. 2022, čj. 17 C 102/2020-140, který nabyl právní moci dne 10. 7. 2022.2. S ohledem na neplatná skončení pracovního poměru žalobce u žalované náleží žalobci náhrada mzdy za dobu od oznámení, že trvá na dalším zaměstnání. Žalobce uplatnil nárok na náhradu mzdy za období od listopadu 2020 do října 2023, z toho za období od listopadu 2020 do dubna 2021 (tedy za prvních 6 měsíců) ve výši 49.316 Kč měsíčně, a za dobu od května 2021 do října 2023 ve výši 24.658 Kč měsíčně (tj. ve výši jedné poloviny z 49.316 Kč s ohledem na zaměstnání žalobce v uvedené době u jiného zaměstnavatele). Žalovaná požadavek žalobce na zaplacení celkových 1.035.636 Kč odmítla a ten se tak obrátil na soud. Žádal, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci tuto částku se zákonným úrokem z prodlení z náhrady mzdy za jednotlivé měsíce vždy počínaje 14. dnem měsíce následujícího od 14. 12. 2020 (výplatní termín žalobce u žalované byl k 13. dni měsíce následujícího).3. Žalovaná vznesla vůči žalobě rozsáhlou obranu. Namítala, že žalobce ve skutečnosti neměl o pokračování zaměstnání u žalované opravdový zájem, na pracoviště nedocházel, pracovní povinnosti si neplnil. Žalovaná mu měla výkon práce umožňovat (nabízet), žalobce to však opakovaně odmítal – na podzim 2020 a začátkem roku 2021. Žalobce se rozhodl čerpat dovolenou, aniž však k tomu měl souhlas žalované. Od ledna 2021 pracoval u jiných zaměstnavatelů a jeho příjmy měly přesahovat náhradu mzdy žalobcem žádanou za období listopad 2020 až duben 2021. Žalovaná tak navrhla moderaci nároku žalobce s tím, že od května 2021 by žalobci žádná náhrada mzdy neměla náležet. Navíc dle žalované žalobce neučinil oznámení o tom, že trvá na dalším zaměstnání bez zbytečného odkladu, jak vyžaduje zákon.4. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných tato zjištění:- z pracovní smlouvy datované 31. 1. 2003, že žalobce nastoupil do pracovního poměru k žalované se dnem nástupu do práce 9. 12. 1987, druh práce obchodní referent, místo výkonu práce , adresa, , pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou (body 1,2 a 3 pracovní smlouvy); mzda byla splatná 13. den měsíce následujícího (bod 7 smlouvy);- z Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavené , tituly před jménem, , Anonymizováno, , praktickou lékařkou v , adresa, , že žalobce byl ode dne 19. 8. 2020 v pracovní neschopnosti;- z výpovědi z pracovního poměru datované 27. 8. 2020, že žalovaná rozvázala pracovní poměr se žalobcem z důvodu § 52 písm. h) zákoníku práce; na listině je potvrzení, že žalobce výpověď odmítl převzít dne 28. 8. 2020;- listinou datovanou 26. 10. 2020, že právní zástupce žalobce sděloval žalované, že žalobce s výpovědí nesouhlasí, považuje ji za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání;- z listiny datované 18. 11. 2020, že žalovaná rozvazovala se žalobcem pracovní poměr okamžitým zrušením proto, že ten přes deklarovaný zájem o další zaměstnávání (odkaz na dopis právního zástupce žalobce ze dne 26. 10. 2020) v měsíci září, říjnu a listopadu 2020 (v označených dnech) nenastoupil bez omluvy do práce, což žalovaná považovala za porušení pracovněprávních povinností zvlášť hrubým způsobem;- listinou datovanou 25. 11. 2020 právní zástupce žalobce sděloval žalované, že s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí, považuje ho za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání;- z rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 31. 5. 2022, čj. 17 C 102/2022-140, který nabyl právní moci dne 10. 7. 2022, že rozvázání pracovního poměru žalobce výpovědí žalovanou ze dne 27. 8. 2020 i rozvázání pracovního poměru žalobce okamžitým zrušením učiněným žalovanou dne 18. 11. 2020 jsou neplatné;- z předžalobní výzvy žalobce učiněné prostřednictvím právního zástupce žalobce datované 21. 7. 2023, že žalobce se obrátil s odkazem na rozsudek shora na žalovanou s požadavkem na náhradu mzdy za období od listopadu 2020 do června 2023 v celkové výši 1.137.874,75 Kč (včetně zákonného úroku z prodlení počínaje 14. 11. 2020); dle podacího lístku k zásilce výzva předána poště k doručení žalované dne 21. 7. 2023;- z účastnické výpovědi žalobce, že u žalované pracoval od roku 1989 a jeho poslední pracovní zařazení bylo obchodní ředitel; k výkonu této pracovní funkce měl přidělený mobil, auto a počítač; dne 19. 8. mu byly odpojeny přístupy pro email, mobil, byl odpojen od vnitropodnikového systému řízení; mobil vrátil sám v lednu 2021, předával ho přes policii; auto mu bylo zaměstnanci žalované odebráno při realizaci jedné z kontrol v průběhu jeho pracovní neschopnosti; o dopisu žalované z 3. 9. 2020 ho informovali jeho klienti; v lednu 2021 žalobce nastoupil do pracovního poměru ke společnosti , právnická osoba, jako obchodní manažer; když mu p. , jméno FO, , která pracovala u žalované jako personalista, předávala výpověď, řekla mu, že po skončení výpovědní doby, tj. po 31. 10. 2020, má nastoupit dovolenou a má zákaz vstupu do firmy; ten mu potvrdily i pracovnice účtárny; žalobce skončil dne 7. 9. 2020 pracovní neschopnost, pak komunikoval se žalovanou emailem a sms, kdy oznámil nástup na dovolenou a ze strany žalované k tomu žádné výhrady nebyly; bez přístupu k elektronické poště, vnitropodnikovému systému a počítače svou práci vykonávat nemohl; po ukončení pracovní neschopnosti ho ze strany žalované nikdo k nástupu do práce nevyzýval, žádná práce mu v té době přidělována nebyla; u společnosti , právnická osoba, byl v pracovním poměru 2 roky, nastoupil s měsíčním příjmem kolem 50.000 Kč měsíčně hrubého; zaměstnancem společnosti , právnická osoba, . nikdy nebyl; v období leden 2023 až říjen 2023 už v pracovním poměru nebyl, ale už sám soukromě podnikal, založil společnost , Anonymizováno, je jejím jediným jednatelem i společníkem; za rok 2023 vykazoval ztrátu cca 200.000 Kč;- z výpovědi svědka , jméno FO, , že žalobce ještě poté, co u žalované skončil, na pracovišti několikrát byl – vyřídit si cestovní záležitosti; říkal, že na dalších obchodních případech už dělat nechce, že jeho práce tam skončila, že se nedohodl s vedením;- z výpovědi svědkyně , jméno FO, , že v době po předání výpovědi šel žalobci nějaký dopis nebo email týkající se zákazu vstupu na pracoviště;- z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , že jestliže žalobce dostal výpověď, tak po něm svědek to, aby chodil do práce, asi nežádal; komunikace byla prakticky nulová; žalovaná rozesílala dopis, že žalobce již není jejím zaměstnancem, aby nevystupoval jménem společnosti; šlo to českým i zahraničním zákazníkům;- z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , že se snažil poté, co žalobce dostal výpověď, ho kontaktovat, ale nedařilo se mu to; pak potkal žalobce někde na benzínce a ptal se ho, proč nechodí do práce; na to žádnou odpověď nedostal;- z dopisu datovaného 3.9. 2020, že byl adresován obchodním partnerům žalované a obsahoval informaci, že se žalobcem je vedeno „propouštěcí řízení“, je zbaven funkce a veškerých pravomocí podílet se na činnosti žalované a jeho jednání nemá se zájmy žalované nic společného; žalovaná tyto informace měla poskytovat proto, aby předešla případným nedorozuměním či sporům a prohlásila, že jakékoli jednání žalobce jako zaměstnance jménem žalované nemá s činností žalované nic společného;- ze zprávy společnosti , právnická osoba, , že žalobce byl jejich zaměstnancem od 1. 1. 2021 do 12. 12. 2022; jeho příjmy činily za r. 2021: leden 50.000 Kč, únor 50.000 Kč, březen 41.304 Kč (+ nemoc), duben 50.000 Kč, květen 50.000 Kč, červen 50.166 Kč (+ dovolená), červenec 50.000 Kč, srpen 50.019 Kč (+ dovolená), září 50.145 Kč (+ dovolená), říjen 49.892 Kč (+ dovolená), listopad 52.001 Kč (+ dovolená), prosinec 50.594 Kč (+ dovolená); základ daně v jednotlivých měsících: 50.000 Kč + 50.000 Kč + 41.400 Kč + 50.000 Kč + 50.000 Kč + 50.200 Kč + 50.000 Kč + 50.100 Kč + 50.200 Kč + 49.900 Kč + 52.100 Kč + 50.600 Kč;v roce 2022: leden 50.000 Kč, únor 49.538 Kč (+ dovolená), břez