13 C 166/2017-211 — Okresní soud v Hradci Králové

1 Žalobce se domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru na základě výpovědi udělené žalobci dne 24. 2. 2017 s odůvodněním, že ji dne 24. 2. 2017 obdržel od žalovaného, kdy mu byla dána výpověď ve smyslu ustanovení 52 písm. g) zákoníku práce z důvodu údajného závažného porušení pracovních povinností, kdy se měl dopustit závažného porušení pracovních povinností tím, že měl od společnosti [právnická osoba] dne 2. 2. 2017 vyzvednout paletu ve [právnická osoba] [obec]. Objednávka byla žalobcem přijata v 10:57 hodin. Až cca po třech hodinách oznámil, že paletu nevyzvedne, protože se mu nevejde do auta. Smluvní partner žalovaného vyslovil na základě přístupu žalobce nespokojenost s tím, že o výběru zásilky věděl žalobce několik hodin předem a mohl situaci řešit před vlastním výběrem. Dále je toho názoru, že nedostatek místa pro tuto paletu nebyl dán objektivně, ale neschopností žalobce uspořádat si nákladový prostor vozu a na závěr konstatoval, že žalobce projevuje dlouhodobou neochotu řídit se pokyny depa při nakládce a nepřeje si, aby žalobce dál vykonával funkci kurýra pro jejich společnost. Žalobce s touto výpovědí nesouhlasil, což oznámil žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 28. 2. 2017 s odůvodněním, že tuto výpověď považuje za neplatnou a trvá na tom, aby ho žalovaný dále zaměstnával. Žalobce potvrdil, že dne 2. 2. 2017 nedošlo z jeho strany k naložení palety ve [právnická osoba] [obec], stalo se tak však z kapacitních důvodů, kdy předmětná paleta se do vozidla nevešla. Ze strany žalovaného mu nebyla počínaje dnem 13. 2. 2017 přidělována práce. Žalobce se vždy dostavil na začátek směny v 10:00 hodin na své pracoviště, následně pro nepřidělení práce, pracoviště opustil. Dne 20. 2. 2017 zaslal žalovanému výzvu k přidělování práce v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou, kterou pro nečinnost žalovaného opakoval dne 28. 2. 2017. Dopisem právního zástupce žalovaného ze dne 17. 3. 2017, doručeným právnímu zástupci žalobce dne 18. 3. 2017, byl žalobce vyzván k nástupu do zaměstnání dne 21. 3. 2017 v 8:00 hodin s tím, že nová pracovní doba bude denně od pondělí do pátku od 6:00 hodin do 14:00 hodin. Žalobce s ohledem na skutečnost, že považoval tento postup a stanovení pracovní doby za rozporné se zákonem (§ 84 zákoníku práce), výzvy neuposlechl, když rozvržení jeho pracovní doby nebylo provedeno v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce. Dne 3. 4. 2017 obdržel žalobce okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu neomluvených absencí dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, na základě kterého byl zrušen pracovní poměr. Dopisem ze dne 7. 4. 2017 sdělil žalobce prostřednictvím svého právního zástupce, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a oznámil žalovanému, že trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván. 2 Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že žalovaný dal žalobci výpověď v souladu s ustanovením § 52 písm. g) zákoníku práce pro závažné porušení pracovní kázně, když žalobce nezajistil vyzvednutí palety zboží ve [právnická osoba] [obec], kdy při odpovědné práci byla situace řešitelná (ať už okamžitým avízem při přijetí zakázky, či řádným uspořádáním nákladového prostoru). Protože u žalobce se nejednalo o první, ale o opakovaný problém zaměstnance se smluvním partnerem žalovaného, dal žalovanému smluvní partner jednoznačně najevo, že si žalobce nadále nepřeje jako kurýra. Žalovanému vznikl velký problém, neboť nebyl okamžitě schopen přidělovat žalobci práci v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou a vznikla tak překážka na straně zaměstnavatele. Žalovaný nepřiděloval žalobci práci od 2. 2. 2017 do 25. 2. 2017. Dne 24. 2. 2017 proběhla schůzka žalobce se žalovaným a dalšími dvěma pracovníky, panem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kde byla žalobci předána výpověď z pracovního poměru a dále mu bylo oznámeno, že překážka na straně zaměstnavatele je od pondělí 27. 2. 2017 odstraněna, protože bude přidělován jako kurýr – řidič ke druhému smluvnímu partnerovi, firmě [právnická osoba], že má novou pracovní dobu od 6 hodin do 14 hodin pondělí až pátek a má se dostavit v pondělí 27. 2. 2017 na pracoviště. Z tohoto důvodu nemohla být dodržena lhůta 14 dnů k seznámení se se změnou pracovní doby. Předání výpovědi žalobce odmítl potvrdit s tím, že se nejdříve poradí s právníkem a následně se ozve. V pondělí 27. 2. 2017 se na pracoviště nedostavil, kdy 26. 2. 2017 zaslal SMS zprávu žalovanému, že nenastoupí následující den, když má jednání s právníkem na inspektorátu práce a stanovisko zašle během dne. Od 27. 2. 2017 dosud se žalobce na pracoviště nedostavoval. Dopisem ze dne 28. 2. 2017, který převzal žalovaný dne 9. 3. 2017, právní zástupce žalobce oznámil žalovanému, že považuje podanou výpověď za neplatnou a zároveň jménem žalobce oznámil, že v souladu s § 69 odst. 1 zákoníku práce trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván. Žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 17. 3. 2017 navrhl osobní schůzku právních zástupců a zároveň vyzval žalobce, aby začal neprodleně plnit své pracovní povinnosti, tj. aby se dostavil na pracoviště, a mohla mu být přidělována práce v souladu s pracovní smlouvou. Žalobce na tuto výzvu nereagoval. Naposledy byl žalobce žalovaným vyzván k neprodlenému nástupu do zaměstnání e-mailem ze dne 21. 3. 2017, rovněž bezúspěšně. Od 25. 2. 2017 se žalobce nedostavoval přes opakované výzvy do zaměstnání, a proto dospěl žalovaný k tomu, že jsou splněny důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru v souladu s § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a dopisem ze dne 31. 3. 2017 zrušil žalobci pracovní poměr s okamžitou platností s tím, že pracovní poměr skončí okamžikem doručení tohoto oznámení. Dále žalovaný namítal, že o rozvržení týdenní pracovní doby rozhoduje zaměstnavatel a nesplnění lhůty s jejím oznámením nemůže být důvodem k trvalé absenci, když v mezidobí byla dvoutýdenní lhůta naplněna. Připomíná, že o změně rozvrhu rozhodl žalovaný na základě jednání žalobce jako zaměstnance, když smluvní partner odmítl se žalobcem jako zaměstnancem žalovaného spolupracovat a žalovanému jako zaměstnavateli vznikla zákonná překážka, neboť nebyl okamžitě schopen přidělovat žalobci práci v souladu s pracovní smlouvou a podmínky k opětovnému přidělování práce řidiče vytvořil žalovaný již v průběhu 11 dnů. 3 Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 2. 2018, č. j. 13 C 166/2017–97, bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru na základě výpovědi udělené žalobci dne 24. 4. 2017 je neplatné (výrok I.). Výrokem II. byla žaloba v části, kde se žalobce domáhal určení, že rozvázání pracovního poměru na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31. 3. 2017, které bylo žalobci doručeno dne 3. 4. 2017 je neplatné, zamítnuta a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrad nákladů řízení. Výrok I. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 2. 2018, č. j. 13 C 166/2017–97, nabyl právní moci dne 29. 3. 2018. 4 Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2018, č. j. 20 Co 175/2018–120, byl k odvolání žalobce rozsudek okresního soudu vyjma odvoláním nenapadeného výroku pod bodem I. potvrzen a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. 5 Na základě dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č. j. 21 Cdo 631/2019–147, dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. února 2018, č. j. 13 C 166/2017–97 ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, odmítl. Dále rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. února 2018, č. j. 13 C 166/2017–97, v části, ve které bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a o náhradě nákladů řízení, byly zrušeny a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud ČR uvedl, že povinnost zaměstnavatele vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s jeho změnou zaměstnance ve stanovené (dohodnuté) době před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, je stanovena na ochranu zaměstnance. Účelem je, aby nové rozvržení pracovní doby bylo jednoznačné a nezpochybnitelné a zaměstnanec měl dostatečný časový prostor přizpůsobit mu úpravu svých osobních a rodinných poměrů. Je-li rozvrh týdenní pracovní doby učiněn součástí pracovního řádu nebo jiného vnitřního předpisu, popřípadě ve formě písemného pokynu zaměstnavatele, s nímž má zaměstnanec možnost se seznámit, postačí, je-li mu podána informace, že některým z uvedených způsobů ke změně v rozvržení týdenní pracovní doby došlo. Je třeba splnit obě podmínky stanovené § 84 zákoníku práce, jinak ke změně v rozvržení týdenní pracovní doby nedochází a zaměstnanec se nevykonáním práce v takto neúčinně rozvržené týdenní pracovní době nemůže ani dopustit neomluveného zameškání práce. 6 Soud před zrušením rozs