14 C 104/2018-205 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 12. 10. 2017 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 256 221,22 Kč z titulu dluhu ze smlouvy o konsolidaci a refinancování [číslo] ze dne 26. 9. 2014 uzavřené mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] (dále také jen původní věřitel). Původní věřitel poskytl podle smlouvy žalovanému úvěr ve výši 265 130 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 14,9 % ročně. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků s odbornou péčí posuzoval schopnost žalovaného – spotřebitele – poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný neplnil povinnosti ze smlouvy, poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, proto původní věřitel - spol. [právnická osoba] - úvěr ke dni 27. 6. 2017 zesplatnil. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 233 306,83 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 19 999,06 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 915,33 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný nereagoval na výzvy k plnění, proto se žalobce domáhá svých práv touto žalobou. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a namítal, že výše dluhu neodpovídá skutečnému stavu dluhu vůči bance, s bankou měl žalovaný snahu se domluvit, ta však pohledávku dále postoupila. V průběhu řízení žalovaný navrhl smírné řešení sporu (návrh ze dne 23. 3. 2021) formou mediace, avšak k žádnému domluvenému jednání se zapsaným mediátorem, Mgr. [jméno] [příjmení], se nedostavil. 3. Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významné skutečnosti: 4. Z návrhu ze dne 25. 9. 2014 a akceptace návrhu smlouvy o konsolidaci a refinancování [číslo] ze dne 26. 9. 2014, ve znění všeobecných obchodních podmínek a produktových podmínek pro osobní úvěry, bylo zjištěno, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 265 130 Kč, úroky byly smluveny ve výši 14,9 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v měsíčních anuitních splátkách ve výši 4 262 Kč. Úvěr byl poskytnut na 120 měsíců a celkem se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 511 440 Kč. Úvěr byl poskytnut za účelem úhrady dluhů žalovaného z následujících závazků: -) čerpání úvěru ve výši 20 480 Kč bude použito na úhradu dluhu, který vznikl ze spotřebitelského úvěru sjednaného mezi původním věřitelem a žalovaným na základě smlouvy ze dne 18. 3. 2013, -) čerpání úvěru ve výši 32 550 Kč bude použito na úhradu dluhu, který vznikl z kontokorentního úvěru, sjednaného mezi původním věřitelem a žalovaným na základě smlouvy ze dne 4. 10. 2011, -) čerpání úvěru ve výši 73 500 Kč bude použito na úhradu dluhu, který vznikl z kontokorentního úvěru, sjednaného mezi [právnická osoba], a žalovaným na základě smlouvy ze dne 10. 5. 2007, -) čerpání úvěru ve výši 54 600 Kč bude použito na úhradu dluhu, který vznikl z úvěru ze splátkové kreditní karty, sjednaného mezi původním věřitelem a žalovaným na základě smlouvy ze dne 21. 6. 2013, -) čerpání úvěru ve výši 84 000 Kč bude použito na úhradu dluhu, který vznikl z úvěru ze splátkové kreditní karty, sjednaného mezi [právnická osoba], a žalovaným na základě smlouvy ze dne 11. 9. 2005. 5. Ze souhrnného výpisu pohybu na účtu bylo zjištěno, že úvěr poskytnutý původním věřitelem byl smluveným způsobem čerpán dne 6. 10. 2014. 6. Z výpisu pohybů na účtu bylo zjištěno, že žalovaný opakovaně řádně a včas nehradil stanovené měsíční splátky, a to od ledna 2017. 7. Původní věřitel neevidoval řádné a včasné splácení poskytnutého úvěru a z dopisu ze dne 27. 6. 2017 bylo zjištěno, že původní věřitel prohlásil úvěr za splatný a vyzval žalovaného k zaplacení částky 256 221,22 Kč. 8. Po zesplatnění úvěru původní věřitel nezaznamenal zaplacení dlužné částky a ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2017 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Z dopisu ze dne 17. 8. 2017 bylo zjištěno, že původní věřitel žalovaného o postoupení pohledávky vyrozuměl. Pohledávka sestávala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 233 306,83 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 19 999,06 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 915,33 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 000 Kč. 9. Z písemné výzvy před podáním žaloby soud zjistil, že žalovaný dlužné částky žalobkyni neuhradil. 10. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokázal, že by dluh žalobkyni nebo původnímu věřiteli uhradil. Tvrzení žalovaného, že dluh neodpovídá skutečnému stavu dluhu, zůstalo v nekonkrétní podobě a žalovaný ve svých podáních neoznačil žádné důkazy. [příjmení] žalovaného je z pohledu soudu ryze účelová, když na žalovaném bylo, aby v řízení prokázal, kolik prostředků na dluh vůči původnímu věřiteli a následně vůči žalobkyni uhradil. 11. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že v době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni zesplatatněnou úvěrovou pohledávku ve výši 256 221,22 Kč a nadále trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. 12. Soud jednal podle zákona č. 99/1963Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 13. Dne 14. 12. 2021 žalovaný doručil soudu žádost o odročení a omluvu nepřítomnosti na soudním jednání s odůvodněním, že u něho došlo k náhlému zhoršení jeho zdravotního stavu. Žádost ničím nedoložil. Jednalo se o opakovanou žádost žalovaného o odročení jednání z důvodu náhlého zhoršení zdravotního stavu, nepříznivý zdravotní stav žalovaný ani v jednom případě nedoložil. První omluvu z jednání zaslal žalovaný dne 18. 6. 2020, kdy jednání bylo nařízeno na 22. 6. 2020. Dne 23. 3. 2021 žalovaný zaslal soudu omluvu a žádost o odročení jednání, které se mělo konat dne 24. 3. 2021. Další jednání bylo nařízeno právě na 15. 12. 2021. 14. Omluvu žalovaného neúčasti na jednání dne 15. 12. 2021 soud vyhodnotil jako nedůvodnou a uzavřel, že žalovaný se opakovanými a nepodloženými omluvami snaží oddálit rozhodnutí ve věci samé. Ze soudní evidence je zřejmé, že žalovaný obdobně postupoval i v dalších věcech zdejšího soudu, např. ve věcech spisových značek [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]. 15. S ohledem na výše uvedené soud věc dne 15. 12. 2021 věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu. 16. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména z ustanovení příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z i zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Podle § 2399 odst. 1, 2 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 19. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posuzoval schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnutý úvěr. Původní věřitel měl k dispozici informace získané od žalovaného v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru. Z obsahu smlouvy bylo také patrné, že docházelo ke konsolidaci a refinancování dříve poskytnutých úvěrů ze strany původního věřitele, a to z roku 2011 a 2013. Původní věřitel měl tudíž z předcházejících let dostatek poznatků, na základě kterých mohl důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen poskytnuté peněžité prostředky splácet. 20. Původní věřitel neevidoval řádné a včasné splácení poskytnutého úvěru, v souladu se smluvními podmínkami prohlásil úvěr za splatný a pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaný dlužné částky žalobkyni zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dluh, úroky i úroky z prodlení zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky [číslo] o úpravě základních úrokových sazeb. 21. Při posouzení dané věci z hlediska ustanovení části první hlavy I. nového občanského zákoníku soud uzavřel, že uložením povinnost zaplatit dlužné částky v dané věci nebyly ve vztahu k žalovanému porušeny zásady, na nichž spočívá soukromé právo, jsou vyjádřeny v ustanoveních § 1 až § 14 občanského zákoníku a jsou v nich zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. 22. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny za