14 C 209/2021-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 11 440 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou dne 1. 11. 2007 se žalovaným uzavřela společnost [právnická osoba] Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], identifikační číslo osoby [číslo], přenechala dne 1. 11. 2007 žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč, kdy tyto splátky zahrnovaly poplatek za poskytnutí půjčky (úroky) výši 10 440 Kč. Původní věřitel evidoval zaplacení částky 14 000 Kč a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. dnem 6. 11. 2008. Původní věřitel postoupil pohledávku [právnická osoba] S.à.r.l., která následně pohledávku postoupila žalobkyni. Ke dni rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni částku 11 440 Kč a od 16. 8. 2021 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a to vzhledem ke znění § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Právní vztahy vzniklé po 1. 1. 2014 byly posouzeny dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dle § 657 občanského zákoníku z roku 1964 platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 občanského zákoníku bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky. Soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 občanského zákoníku z roku 1964, podle které žalobcův právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úroky ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku z r. 1964. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokázal, že by poskytnutou půjčku s příslušenstvím původnímu věřiteli nebo žalobkyni zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dlužnou jistinu a úroky zaplatit. Nebylo prokázáno, zda a kdy byla žalovanému doručena výzva k zaplacení, soud proto počátek doby prodlení vázal na doručení žaloby. Žaloba byla doručena žalovanému do vlastních rukou dne 13. 8. 2021 (pátek), v pondělí 16. 8. 2021 žalovaný mohl dobrovolně plnit, a jestliže tak neučinil, pak se od 17. 8. 2021 dostal se zaplacením do prodlení. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky [číslo] o úpravě základních úrokových sazeb. Pohledávka byla žalobkyni postoupena dle § 1879 a násl. zákona občanského zákoníku. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 3, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, neboť neúspěch žalobkyně se týkal jen části příslušenství pohledávky. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše odměny advokáta soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby – v poloviční sazbě 150 Kč, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.