14 C 259/2021-20 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení po žalované zaplacení částky 5 600 Kč a příslušenství. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O skutkovém stavu věci soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], tehdy pod obchodní firmou [právnická osoba], na základě smlouvy ze dne 1. 3. 2013 vedla pro žalovanou běžný účet a poskytla kontokorentní úvěr k běžnému účtu žalované č. [bankovní účet] až do výše povoleného úvěrového limitu sjednaného ve výši 5 000 Kč. Bylo smluveno, že úvěr bude úročen sazbou 21,99 % ročně. Žalovaná se zavázala řádně a včas splácet a platit smluvené poplatky dle ceníku. Žalovaná překročila sjednanou výši úvěrového limitu, nesplácela úvěr řádně a včas. Původní věřitel využil svého práva a převedl dne 11. 3. 2020 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 5 000 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovanou v pravidelných splátkách, což původní věřitel písemně oznámil žalované, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaná ani po té dlužnou částku nesplatila a původní věřitel prohlásil úvěr za splatný v celé výši. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne 21. 1. 2021. V době rozhodování soudu žalovaná dlužila žalobkyni částku 5 000 Kč na jistině a částku 600 Kč na poplatcích, celkem 5 600 Kč, a nadále trvalo prodlení žalované se zaplacením. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalované povinnost dlužnou částku, úroky a úroky z prodlení zaplatit. Žalovaná a původní věřitel uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Právní posouzení smlouvy o úvěru vycházelo z dosavadních předpisů vzhledem ke znění § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky, o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.