20 C 148/2021-34 — Okresní soud v Hradci Králové

Svou žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) podanou soudu dne 11. 5. 2021 se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky s příslušenstvím za nezaplacené nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa] v [obec] v ul. [ulice]. Konkrétně jde o platby nájemného za měsíc [číslo]. Procesní stanovisko žalovaného k věci nebylo zjištěno. Na adresu uvedenou v žalobě, která je zároveň adresou trvalého pobytu žalovaného, se mu nezdařilo doručit do vlastních rukou platební rozkaz, který byl tedy následně podle ust. § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. Žalovanému, který si zásilky nepřebírá, je doručováno tzv. fikcí, postupem dle § 46b a § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Soud věc rozhodl aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané ust. § 115a o.s.ř. Na základě účastníky předložených listin soud vzal za prokázané, že žalobce se oprávněně domáhá svého dluhu vůči žalovanému tak jak byl specifikován v podaném návrhu. O skutkovém stavu věci pak lze učinit závěr, podle kterého žalovaný dluží žalobci na nájemném a platbách za úhrady za služby spojené s užíváním bytu výše uvedenou částku s příslušenstvím. Nárok vyplývá z nájemní smlouvy z 11.12.2003 (č.l. 3), předpisu a upomínek – vše dle listin č.l. 3-18 O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobcem předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaný dluh v průběhu řízení nesporoval – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaný dluh zaplatil, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Platná právní úprava procesního práva současně vychází z toho, že iniciativa při shromažďování důkazů leží zásadně na účastnících, a ukládá jim označit důkazy k prokázání tvrzení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (srov. § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o.s.ř.) a povinnost důkazní. Ke splnění těchto povinností je zavázán každý účastník řízení. Pokud si účastník (zde žalovaný) řádně neplní své procesní povinnosti, nemůže být v řízení úspěšný. Žaloba je tedy důvodná. Nárok žalobce na dlužné nájemné vyplývá z dřívějších ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, z něj především z ustanovení § 663 a násl., kde je upravena nájemní smlouva a zejména pak ze zvláštních ustanovení o nájmu bytu (§ 685 a násl.). Dle ustanovení § 663 obč. zák. nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral užitky. Dle ustanovení § 671 odst. 1 věta první obč. zák. č. 40/1964 Sb. je nájemce povinen platit nájemné dle smlouvy. Tuto svou povinnost žalovaný coby nájemce neplnil. Totožné právní závěry pak vyplývají i z právní úpravy v o. z. č. 89/2012 Sb. (viz. § 3074, § 2201, § 2217-8, § 2240, § 2246 a násl.) a i předpisu č. 90/2012 Sb. - zákon o obchodních společnostech a družstvech (zejm. § 741-4 ZOK) Nový občanský zákoník již neupravuje poplatek z prodlení, když ve svém ust. § 513 uvádí:„ Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.“ Tedy se žalobce oprávněně domáhá i částky 231 Kč za poštovné. Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o.z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se pak odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena odkazem na repo sazbu ČNB zvyšované v každém kalendářním pololetí o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Na základě všech výše uvedených skutkových a právních zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení ve věci úspěšného žalobce tvoří: Soudní poplatek ve výši 1 000 Kč podle položky 1 sazebníku soudních poplatků jako přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Dále soud žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za 2 úkony právní služby dle této vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů citované vyhlášky za uvedené 2 úkony právní služby, to vše zvýšené o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení celkem v uvedené výši. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. Lhůtu k plnění ohledně výroků tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. - ukládá-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.