21 C 122/2021-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 4. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] – a žalovaným dne 7. 7. 2017 prostřednictvím elektronických prostředků. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listinných důkazů, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce – [právnická osoba] - poskytl žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy úvěru uzavřené dne 7. 7. 2017 distančně prostřednictvím elektronických prostředků, a to celkem částku 7 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo], který je rodným číslem žalovaného. Splatnost úvěru byla sjednána dne 7. 10. 2017. To vyplývá ze smlouvy o úvěru ve spojení s výpisem z účtu právního předchůdce žalobce. Žalovaný dluh nezaplatil. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci a žalovanému postoupení pohledávky oznámil. To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 1. 2021 a z oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný neprokázal, že by dluh žalobci nebo jeho právnímu předchůdci zaplatil, dluh nezaplatil ani po předžalobní upomínce zástupce žalobce ze dne 2. 2. 2021. To vyplývá z předžalobní výzvy. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z provedených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že mu povinnost k zaplacení zanikla, zejména že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. Právní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným platně v souladu s § 1879 o.z. postoupil žalobci. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úroky z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o.z., přičemž výše úroků z prodlení byla určena ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud proto uložil žalovanému povinnost dlužnou částku ve výši 7 000 Kč a úroky z prodlení zaplatit. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalobci vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, když šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva), dále jsou náklady žalobce tvořeny náhradou hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále 21 % DPH a dále soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Lhůtu k plnění ve výroku I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil v zákonné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. l o.s.ř.). Odůvodnění rozsudku bylo vypracováno podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.