38 C 204/2020-56 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky 34 860 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že: a) právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] ze dne 23. 2. 2016, na základě které poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit věřiteli spolu s úrokem a poplatky v dohodnuté lhůtě. Žalovaná však své závazky neplnila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Z tohoto důvodu žalobce požaduje dlužnou částku ve výši 21 100 Kč spolu s příslušenstvím. b) právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] ze dne 6. 12. 2015, na základě které poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit věřiteli spolu s úrokem a poplatky v dohodnuté lhůtě. Žalovaná však své závazky neplnila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Z tohoto důvodu žalobce požaduje dlužnou částku ve výši 13 760 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobce vzal žalobu zpět do částky 2 500 Kč, kterou žalovaná žalobci uhradila po podání žaloby dne 23. 2. 2021. Usnesením soudu ze dne 16. 3.2 021 čj. 38 C 204/2020 -28 soud řízení částečně zastavil v rozsahu zpětvzetí nároku žalobcem. Žalobce vzal dále podáním ze dne 25. 5. 2021 žalobu částečně zpět do částky 3 500 Kč s tím, že žalovaná mu uhradila dne 20. 4. 2021 částku 2 500 Kč a dne 19. 5. 2021 částku 1 000 Kč. Žalovaná se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 6. 12. 2015 vzal soud za prokázané, že předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná se zavázala věřiteli vrátit, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 360 Kč a zaplatit k tomu dohodnuté úroky a poplatky v celkové výši 8 880 Kč (celkem tedy k vrácení 20 880 Kč). Žalovaná své smluvní povinnosti neplnila řádně a včas, když uhradila pouze částku 7 120 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že smlouva byla společností [právnická osoba] postoupena s účinností k 6. 12. 2019 na žalobce, což bylo žalované řádně oznámeno doporučeným dopisem. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 23. 2. 2016 vzal soud za prokázané, že předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná se zavázala věřiteli vrátit, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč a zaplatit k tomu dohodnuté úroky a poplatky v celkové výši 11 100 Kč (celkem tedy k vrácení 26 100 Kč). Žalovaná uhradila žalobci pouze částku 5 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že smlouva byla společností [právnická osoba] postoupena s účinností k 6. 12. 2019 na žalobce, což bylo žalované řádně oznámeno doporučeným dopisem. V tomto případě nebylo zjištěno, že by žalobce řádně a s odbornou péčí zkoumal úvěruschopnost žalované. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k plnění předžalobní výzvou, která byla žalované odeslána dne 10. 5. 2020 doporučeným dopisem. Právní poměry mezi účastníky řízení okresní soud posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012Sb., občanského zákoníku, dále jen„ o.z.“, zejména dle ust. § 2390 o.z. a násl. a dále podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů. Soud shledal platně uzavřenou smlouvu [číslo] ze dne 6. 12. 2015, neboť v tomto případě žalobce vycházel z reálných podkladů při posouzení úvěruschopnosti žalované [příjmení] v případě smlouvy o půjčce ze dne 6. 12. 2015 porušila svou povinnost vyplývající ze smlouvy o zápůjčce vrátit řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky a sjednané poplatky. Soud proto žalobě vyhověl a žalované uložil zaplatit částku 10 596,81 Kč spolu s příslušenstvím. Pohledávka vůči žalované byla postoupena na žalobce v souladu s § 1 895 a násl. o.z. Příslušenství pohledávky činí kapitalizované úroky zákonné a smluvní do data postoupení pohledávky, zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny za období od 7. 12. 2019 do zaplacení (tj. následujícího dne po dni postoupení pohledávky) a smluvní úroky z dlužné jistiny ve výši 23,72 % od 7. 12. 2019 do zaplacení. Prodlení žalované s úhradou dluhu bylo posouzeno dle ust. § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V případě smlouvy o půjčce ze dne 23. 2. 2016 soud dospěl k závěru, že tato půjčka nebyla sjednána platně, neboť žalobkyně při jejím uzavření porušila povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalované. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posuzuje přitom zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. <i>Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) zmíněny v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Nejvyšší soud v rozsudku spisové značky 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 vyjádřil právní názor, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Nejvyšší soud uvedl, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. V daném případě týkajícím se smlouvy uzavřené dne 23. 2. 2016 soud dospěl k závěru, že původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků neposuzoval ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí schopnost žalované – spotřebitelky – splácet poskytnuté peněžní prostředky. Z údajů, které o svých poměrech uvedla žalovaná, nevyplývá, že bude schopna poskytnutý úvěr splácet. V žádosti o úvěru žalovaná vyplnila svůj měsíční příjem ve výši 12 000, tvořený mzdou žalované. V žádosti o úvěru je dále vyplněn údaj o měsíčním inkasu ve výši 1