10 C 186/2022-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 5 884 Kč a příslušenstvím z titulu neuhrazené smlouvy o půjčce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Soud zjistil skutkový stav, z něhož vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 27. 10. 2008 se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč, a to formou týdenních splátek (viz smlouva o půjčce). Žalovaný však své závazky neplnil řádně a včas. Pohledávka z půjčky byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupena nejprve na [právnická osoba] S. a. r. l., a posléze smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 uvedenou společností postoupena na žalobkyni (viz citované smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek). Pohledávka sestává z jistiny ve výši 5 884 Kč a úroků z prodlení ve výši dle žaloby. Žalovaný od postoupení pohledávky na žalobkyni doposud na svůj dluh nic neuhradil, ačkoliv k tomu byl vyzván (viz předžalobní upomínka ze dne 15. 2. 2022). Smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným soud právně kvalifikoval dle § 3028 občanského zákoníku jako smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 občanského zákoníku. Protože žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutou půjčku s příslušenstvím původnímu věřiteli nebo žalobkyni zaplatil, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaných úroků z prodlení, o nichž bylo rozhodnuto dle § 517 odst. 2 obč. zák., podle nařízení § 1 vlády č. 142/1994 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Splatnost plnění uloženého žalovanému potom soud stanovil v obecné lhůtě dle věty první § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.