10 C 282/2022-22 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 12 971,54 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu [číslo] který byl následně přečíslován na [bankovní účet]. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr (kontokorent) do výše 12 000 Kč a žalovaná se zavázala nepřekročit sjednanou výši kontokorentu a vrátit poskytnuté peněžní prostředky (tj. vyčerpaný kontokorent) a zaplatit dohodnuté úroky (18,9 % ročně) do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaná porušila svoje povinnosti smluvené smlouvou, když překročila sjednanou výši kontokorentu, kdy na ní vznikl dluh ve výši 17 311,18 Kč. Z těchto důvodů právní předchůdce žalobce vypověděl se žalovanou smlouvu ke dni 6. 6. 2012. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2013 postoupena na žalobce. Z tohoto důvodu dlužnou částku vymáhá právě žalobce. Žalovaná na dlužnou částku uhradila po ukončení smlouvy, částku ve výši 4 339,64 Kč. Dlužná částka tak činí 12 971,54 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tj. nesporovala skutková tvrzení uvedená v žalobě. Soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. Žaloba je důvodná. O skutkovém stavu lze učinit závěr, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu [číslo] který byl následně přečíslován na [bankovní účet]. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr (kontokorent) do výše 12 000 Kč a žalovaná se zavázala nepřekročit sjednanou výši kontokorentu a vrátit poskytnuté peněžní prostředky (tj. vyčerpaný kontokorent) a zaplatit dohodnuté úroky (18,9 % ročně) do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaná porušila svoje povinnosti smluvené smlouvou, když překročila sjednanou výši kontokorentu, kdy na ní vznikl dluh ve výši 17 311,18 Kč. Z těchto důvodů právní předchůdce žalobce vypověděl se žalovanou smlouvu ke dni 6. 6. 2012. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2013 postoupena na žalobce. Z tohoto důvodu dlužnou částku vymáhá právě žalobce. Žalovaná na dlužnou částku uhradila po ukončení smlouvy, částku ve výši 4 339,64 Kč. Dlužná částka tak činí 12 971,54 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně. To vyplývá ze smlouvy o účtu, smlouvy o úvěru, výpovědi, sazebníku, výpisu z účtu, smlouvy o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy. Právní poměry mezi účastníky řízení okresní soud posuzoval dle ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke znění § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, neboť byly posuzovány právní poměry vzniklé před účinností nového občanského zákoníku. Zároveň soud právně posoudil aktivní legitimaci žalobce v této věci a jeho právní nástupnictví po původním věřiteli na základě smlouvy o postoupení pohledávek v souladu s § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. a shledal, že žalobce je v dané věci aktivně legitimován. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky č. 14/2012, o úpravě základních úrokových sazeb. Soud učinil právní závěr, že žalovaná porušila svou povinnost ze smlouvy o úvěru. Soud proto žalobě vyhověl a žalované uložil zaplatit 12 971,54 Kč spolu s příslušenstvím. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Splatnost plnění uloženého žalované potom soud stanovil v obecné lhůtě dle věty první § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.