10 C 40/2022-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 15 060 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené smlouvy o půjčce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval tvrzení uvedená žalobcem v žalobě. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že věřitel - společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 16. 2. 2007. Žalovaný se zavázal půjčku pravidelně splácet, a to včetně souhrnného poplatku (úroků) ve výši 6 960 Kč. Žalovaný se zavázal částku uhradit v hotovosti v 53 týdenních (sedmidenních) splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 2. 2008. Žalovaný dlužnou částku řádně a včas nesplácel a původní věřitel dne 18. 12. 2020 postoupil pohledávku žalobci. Ke dni rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobci celkem částku 15 060 Kč s příslušenstvím a od 19. 12. 2020 nadále trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně. To vyplývá ze smlouvy o půjčce, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Hmotněprávní poměry vzniklé před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byly posouzeny podle dosavadních právních předpisů (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.). Právní posouzení věci proto vychází z ustanovení § 657, § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. ve spojení s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění novely č. 163/2005 Sb. (účinné do 30. 6. 2010), a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Výše úroků z prodlení pro každé kalendářní pololetí prodlení žalovaného odpovídá repo sazbě stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, která je platná k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. O postoupení pohledávky na žalobce rozhodl soud dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť k postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo již za účinnosti tohoto zákona. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění dle výroků I. a II. soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.