14 C 170/2022-47 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou proti žalovanému zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný se na základě ústně uzavřené smlouvy o dílo zavázal provést pro žalobkyni stavbu pergoly na jejím pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], v zahrádkářské kolonii [ulice] v [obec]. Na cenu díla žalobkyně poskytla žalovanému předem tři zálohové platby, a to dne 8. 6. 2021 dvě zálohy po 10 000 Kč a dne 16. 6. 2021 zálohu ve výši 6 000 Kč Tyto částky žalobkyně poukázala bezhotovostně ze svého účtu č. [bankovní účet] na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Ačkoli se žalovaný zavázal provést pro žalobkyni stavbu pergoly v průběhu měsíce června 2021, přes její opakované urgence toto dílo neprovedl, pouze provedl zabetonování 10 kusů patek pergoly. Vzhledem k tomu, že žalovaný neprovedl dílo ani do konce měsíce srpna 2021, žalobkyně dne 1. 9. 2021 z důvodu podstatného porušení povinností ze strany žalovaného od uzavřené smlouvy o dílo odstoupila. Následně doporučeným dopisem ze dne 20. 9. 2021 žalovaného vyzvala k vrácení zaplacené zálohy v celkové výši 26 000 Kč. Žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k vrácení zálohy prostřednictvím svého právního zástupce, a to dopisy ze dne 15. 11. 2021 a ze dne 15. 12. 2021. Žalobkyně ve výzvách požadovala vrácení částky 24 000 Kč, tedy zálohy ponížené o náklady na zabetonování patek, které žalovaný provedl, přičemž tyto náklady podle odhadu žalobkyně činily cca 2 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesporoval tedy tvrzení uvedená v žalobě. 3. Z údajů z veřejné části Živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný je od 10. 8. 2015 držitelem dvou živnostenských oprávnění, a to pro předměty podnikání 1 – pokrývačství, tesařství a 2 – výroba, obchod a služby neuvedení v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. 4. Ze žalobních tvrzení, která nikdo nesporoval, a z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti: 5. Žalovaný se zavázal provést v měsíci červnu 2021 pro žalobkyni stavbu pergoly na pozemku ve vlastnictví žalobkyně parcelní [číslo] v katastrálním území Plácky Tyto skutečnosti byly zjištěny z předžalobní výzvy ve spojení s korespondencí účastníků prostřednictvím aplikace [příjmení]. 6. Nahlédnutím do informace o pozemku bylo zjištěno, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí parcely [číslo] zahrady, v katastrálním území Plácky, obci [obec]. 7. Z dokladů o platbách bylo zjištěno, že na zhotovení pergoly žalobkyně poskytla žalovanému tři zálohové platby, a to dne 8. 6. 2021 platby ve výši 2 x 10 000 Kč a dne 16. 6. 2021 zálohu ve výši 6 000 Kč Tyto částky žalobkyně poukázala bezhotovostně ze svého účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet]. Z obsahu komunikace vedené prostřednictví aplikace [příjmení] soud zjistil, že žalovaný platby obdržel. 8. Žalovaný v měsíci červnu 2021 stavbu pergoly neprovedl ani do konce srpna 2021, přestože byl o zhotovení opakovaně urgován. Tyto skutečnosti byly zjištěny z obsahu komunikace vedené prostřednictví aplikace [příjmení] a z předžalobní výzvy. 9. Žalobkyně dne 1. 9. 2021 z důvodu podstatného porušení povinností ze strany žalovaného od uzavřené smlouvy o dílo odstoupila a následně doporučeným dopisem ze dne 20. 9. 2021 žalovaného vyzvala k vrácení zaplacené zálohy. 10. Z dopisů advokáta žalobkyně ze dne 15. 11. 2021 a ze dne 15. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k vrácení zálohy ve výši 24 000 Kč, tedy zálohy ponížené o náklady na zabetonování patek, které žalovaný provedl. Žalovanému byla stanovena lhůta k zaplacení do 28. 2. 2022. 11. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný podstatným způsobem porušil smlouvu o dílo, žalobkyně tudíž důvodně od smlouvy odstoupila od smlouvy se žalovaným. Po zrušení závazku odstoupením vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 24 000 Kč, které je žalovaný povinen vydat. Od 1. 3. 2022 trvá prodlení žalovaného se zaplacením dlužné částky. 12. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni zahájení řízení. Hmotněprávní posouzení věci vychází ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. 13. Podle § 2586 odst. 1 občanského zákoníku smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. 14. Podle § 2001 platí, že od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 15. Podle § 2002 odst. 1 poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Podle § 2002 odst. 2 může strana od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu. 16. Podle § 2003 odst. 1 Jakmile strana oprávněná odstoupit od smlouvy oznámí druhé straně, že od smlouvy odstupuje, nebo že na smlouvě setrvává, nemůže volbu již sama změnit. Podle § 2003 odst. 2 mohla-li strana odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení smluvní povinnosti a nevyužila své právo, nebrání jí to odstoupit od smlouvy později s odkazem na obdobné jednání druhé strany. 17. Podle § 2004 odst. 1 odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. Podle § 2004 odst. 2 plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele význam, může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění. 18. Podle § 2005 odst. 1 odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Podle § 2005 odst. 2 odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění. 19. Bylo prokázáno, že žalobkyně důvodně odstoupila od smlouvy v souladu s výše citovaným ustanovením § 2002 odst. 1 občanského zákoníku. Soud měl za prokázané, že žalovaný porušil smlouvu o dílo uzavřenou se žalovaným podstatným způsobem, odstoupeno bylo bez zbytečného odkladu. Ve smyslu § 2004 odst. 1, § 2005 odst. 1 odstoupením od smlouvy zanikla v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti smluvních stran, což mimo jiné znamenalo, že zanikla povinnost žalovaného dílo provést. 20. Poté, co odstoupením zanikla smlouva o dílo, přicházelo v úvahu vypořádání účastníků smlouvy podle zásad vyjádřených v ustanovení § 2991 občanského zákoníku, podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. V souzené věci nebylo prokázáno, že žalovaný se přijetím peněžité částky bezdůvodně obohatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil povinnost zaplatit částku 24 000 Kč. 22. O úrocích z prodlení bylo proto rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle nařízení § 2 vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Prodlení žalovaného se zaplacením nastalo v návaznosti na lhůtu k zaplacení, jež byla stanovena v písemné výzvě. 23. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterého soud přiznal úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 200 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 2 060 Kč, advokát poskytl žalobkyni následující úkony právní služby: 1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – písemná výzva k zaplacení před podáním žaloby – v poloviční sazbě 1 030 Kč, 3 – sepis žaloby, ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody