14 C 174/2022-21 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou soudu proti žalované dne 3. 11. 2021, zaplacení částky 11 832 Kč s příslušenstvím. Podáním doručeným soudu dne 8. 6. 2022 vzala žalobkyně v části o zaplacení částky 11 400 Kč žalobu zpět s odůvodněním, že žalovaná dne 21. 2. 2022, tedy až po podání žaloby, uhradila částku 3 800 Kč, kterou žalobkyně započetla na částečnou úhradu jistiny dlužné částky. Dne 29. 3. 2022 žalovaná uhradila částku 3 800 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny dlužné částky. Dále žalovaná uhradila dne 30. 5. 2022 částku ve výši 3 800 Kč, která byla rovněž započtena na částečnou úhradu jistiny dlužné částky. Po částečném vzetí žaloby zpět se žalobkyně domáhala zaplacení zbývající jistiny ve výši 432 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 11 832 Kč za období od 3. 2. 2021 do 21. 2. 2022 ve výši 1 027 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 032 Kč za období od 22. 2. 2022 do 29. 3. 2022 ve výši 94 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 4 232 Kč za období od 30. 3. 2022 do 30. 5. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 432 Kč za období od 31. 5. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žádala náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Soud ve věci rozhodl dne 10. 11. 2021 elektronickým platebním rozkazem, který byl následně zrušen, neboť se nepodařilo doručit písemnost žalované do vlastních rukou. Dne 3. 6. 2022 soud znovu rozhodl platebním rozkazem, proti kterému žalovaná podala dne 12. 6. 2022 odpor. Namítala, že celý případ vznikl neoprávněným a klamným vystupováním call centra žalobkyně. Následně komunikovala s advokátkou žalobkyně a byla ujištěna, že nebude konat žádný z následných kroků. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaná byla v době od 30. 5. 2020 do 30. 9. 2020 vlastnicí/provozovatelkou motorového vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 registrační 6H15154, [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], ke kterému v uvedeném období nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně dne 19. 11. 2020 odeslala žalované výzvu k zaplacení, příspěvek měla žalovaná zaplatit do 2. 2. 2021. Žalobkyně neevidovala zaplacení příspěvku a žalovanou o zaplacení upomínala. Žalovaná nezaplatila žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno bez pojištění, tj. za 124 dny ve výši 93 Kč denně, celkem 11 532 Kč Náklady spojené s uplatněním pohledávky činily 300 Kč. Advokátka žalobkyně před podáním žaloby znovu vyzvala žalovanou k zaplacení. V době po podání žaloby uhradila žalovaná 3 x částku 3 800 Kč, a to dne 21. 2. 2022, dne 29. 3. 2022 a dne 30. 5. 2022. Od 3. 2. 2021 trvalo prodlení žalované se zaplacením dlužné částky, a to se zřetelem k částečným úhradám dluhu. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Výrokem rozsudku pod bodem I bylo řízení v rozsahu zpětvzetí zastaveno (§ 96 odst. 1, 2, 4 občanského soudního řádu). Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem II soud uložil žalované povinnost zbývající dlužnou částku a zákonné úroky z prodlení zaplatit. Právní posouzení věci vychází ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. platí, že vlastník/provozovatel tuzemského vozidla je povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona). Výši denní sazby příspěvku podle druhu vozidla a výši nákladů žalobkyně spojených s uplatněním práva na příspěvek stanovilo Ministerstvo financí vyhláškou č. 205/1999 Sb. (§ 2 odst. 1). Ustanovení § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. předpokládá, že povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona musí být splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel (s výjimkou např. doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené). O nákladech spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek bylo rozhodnuto dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Prodlení žalované se zaplacením příspěvku nastalo dnem 3. 2. 2021, výše zákonných úroků z prodlení činila k uvedenému datu 8,25 % ročně a zůstává ve stejné výši po celou dobu trvání prodlení. Výše zákonných úroků z prodlení byla zaokrouhlena a činila: 1 027 Kč z částky 11 832 Kč za období od 3. 2. 2021 do 21. 2. 2022, 65 Kč z částky 8 032 Kč za období od 22. 2. 2022 do 29. 3. 2022, 59 Kč z částky 4 232 Kč za období od 30. 3. 2022 do 30. 5. 2022. Za dobu od 22. 2. 2022 do 29. 3. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení z částky 8 032 Kč ve výši 94 Kč, soud dospěl k výpočtu úroků z prodlení ve výši 65 Kč, výrokem rozsudku pod bodem III byla proto žaloba částečně zamítnuta. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok [příjmení]) vychází z ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu a z ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět pro chování žalované po podání žaloby a ve zbývající části předmětu sporu byla žalobkyně převážně úspěšná, když neúspěch se týkal jen nepatrné části příslušenství. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše odměny advokátky soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč za poskytnuté tři úkony právní služby: 1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby. Ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.