14 C 207/2022-13 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou proti žalované zaplacení částky 4 842 Kč s příslušenstvím. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 5. 2021. Před poskytnutím peněžních prostředků žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 14. 7. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (úroky) ve výši 1 092 Kč. Pro případ prodlení se zaplacením se žalovaná zavázala platit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátila, žalovaná nezaplatila ani poplatek za poskytnutí úvěru. Smluvní pokuta činila za období od 15. 7. 2021 do 21. 3. 2022 částku 750 Kč. Advokátka žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalované povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona, § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. O smluvní pokutě soud rozhodl dle ustanovení § 2048 až § 2052 občanského zákoníku. Sjednaná výše úroků (poplatek za poskytnutí úvěru) i sjednaná výše smluvní pokuty koresponduje s výší poskytnutého úvěru, který je svým charakterem tzv. mikroúvěrem. Žalovaná se navíc řádným splněním dluhu mohla povinnosti platit smluvní pokutu vyhnout. Uložením povinnosti zaplatit celou dlužnou částku nebyly ve vztahu k žalované porušeny zásady vyjádřené v ustanoveních § 1 až § 14 občanského zákoníku, v nichž jsou zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše odměny advokátky soud postupoval podle vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokátka poskytla žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 4 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.