14 C 313/2021-44 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované dne 23. 8. 2021 zaplacení částky 36 959,27 Kč. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 3. 2020, kterou se žalovanou – spotřebitelkou – uzavřel věřitel - společnost [právnická osoba], [IČO]. Žalobkyně tvrdila, že poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala žalobní tvrzení. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že věřitel - společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalované - spotřebitelce - peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 3. 2020. Před poskytnutím peněžních prostředků posoudil věřitel s odbornou péči schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se zavázala úvěr pravidelně splácet v měsíčních anuitních splátkách ve výši 658 Kč. Úroky činily 15,90 % ročně. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná úvěr čerpala, avšak řádně a včas nesplácela. Z písemného oznámení bylo zjištěno, že původní věřitel dne 3. 3. 2021 prohlásil úvěr za splatný a vyzval žalovanou k okamžitému zaplacení. Původní věřitel neevidoval zaplacení dlužných částek a smlouvou ze dne 28. 4. 2021 postoupil pohledávku žalobkyni, což bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky a z oznámení o postoupení pohledávky. Advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení. Ke dni rozhodování soudu dlužila žalovaná žalobkyni 35 697,01 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 1 262,26 Kč, částku 482,50 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 15,90 % ročně počítaného z jistiny úvěru do 1. 5. 2021, částku ve výši 482,64 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek do 1. 5. 2021 a dále smluvní úrok 15,90 % ročně z částky 35 697,01 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 35 697,01 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalované – spotřebitelky – splácet poskytnuté peněžní prostředky. S ohledem na provedené posouzení mohl původní věřitel důvodně uzavřít, že žalovaná bude schopna poskytnuté peněžité prostředky splácet. Původní věřitel neevidoval řádné a včasné splácení poskytnutého úvěru a pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaná dlužné částky žalobkyni zaplatila, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované povinnost dluh, úroky i úroky z prodlení zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 479 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 500 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem III soud zrušil platební rozkaz, který se žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou, náhradní doručení je přitom vyloučeno (§ 173 odst. 2 občanského soudního řádu).