14 C 331/2022-19 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou soudu proti žalovanému dne 5. 8. 2022, zaplacení částky 55 690,80 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 55 690,80 Kč od 3. 5. 2013 do zaplacení. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou dne 3. 6. 2008 se žalovaným uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO]. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], v postavení věřitele se zavázala poskytnout žalovanému – spotřebiteli – úvěr ve výši 120 000 Kč, úroky z úvěru byly smluveny ve výši 13,20 % ročně. Žalovaný zavázal splatit úvěr s úroky v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 2 445 Kč, poslední splátka měla být zaplacena ke dni 16. 6. 2014 - tyto skutečnosti byly zjištěny z obsahu smlouvy o úvěru. Z dokladů o čerpání soud zjistil, že žalovaný dne 3. 6. 2008 úvěr čerpal. Z výzvy k úhradě dlužné částky před zesplatněním bylo zjištěno, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a ke dni 14. 8. 2012 se úvěr stal splatným. Původní věřitel postoupil pohledávku [právnická osoba] S.à.r.l., která následně pohledávku postoupila žalobkyni, což bylo zjištěno ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2013 a ze dne 24. 8. 2018. Z písemné výzvy k zaplacení před podáním žaloby, že advokát žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení, přičemž žalobkyně se domáhá zaplacení pouze nedoplatku jistiny úvěru ve výši 55 690,80 Kč. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný ke dni rozhodování soudu dlužil žalobkyni částku 55 690,80 Kč a byl se zaplacením v prodlení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází především z příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a to vzhledem ke znění § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. obchodního zákoníku Smlouva o úvěru patří podle § 261 odst. 3 obchodního zákoníku mezi tzv. absolutní obchodní závazkové vztahy, což znamená, že bez ohledu na postavení smluvních stran a bez ohledu na účel právního jednání byla vždy podřízena režimu obchodního zákoníku. Bylo prokázáno, že žalovaný porušil smluvní podmínky, původní věřitel prohlásil zůstatek úvěru s příslušenstvím za splatný. Pohledávka byla postoupena v souladu s ustanovením § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., resp. s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výrokem rozsudku pod bodem I soud proto uložil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit. Odpovědnost žalovaného – nepodnikatele – za prodlení v obchodním závazkovém vztahu se řídí ustanoveními o prodlení dlužníka obsaženými v zákoníku občanském. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 517 odst. 1 věta první zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení (§ 517 odst. 2). Zákonný úrok z prodlení upravovalo nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku (srov. § 19 odst. 1 přechodného ustanovení zákona č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení, k němuž došlo v období do 31. 12. 2013, se posuzuje podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Výrokem rozsudku pod bodem II soud žalobu částečně zamítl jako nedůvodnou, a to v části, ve které se žalobce domáhal placení zákonných úroků z prodlení za dobu od 3. 5. 2013 do 8. 11. 2022. Soud přihlédl ke skutečnosti, že věřitel s podáním žaloby vyčkával od roku 2012 do roku 2022, a žalovaný v postavení dlužníka se tedy mohl důvodně domnívat, že věřitel dluh po žalovaném již vymáhat nebude, tj. žalovaný nebude nucen hradit ani zákonný úrok z prodlení řadu let zpětně. Podle § 3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. Při posouzení dané věci z hlediska ustanovení části první hlavy I. zákona č. 89/2012 Sb. soud uzavřel, že požadavkem žalobkyně na placení úroků z prodlení od roku 2011 byly ve vztahu k žalovanému porušeny zásady, na nichž spočívá soukromé právo, jsou vyjádřeny v ustanoveních § 1 až § 14 nového občanského zákoníku a jsou v nich zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost platit úroky z prodlení v návaznosti na datum doručení žaloby. Žaloba byla žalovanému doručena dne 7. 11. 2022, dne 8. 11. 2022 mohl žalovaný dobrovolně plnit, a jestliže tak neučinil, pak je od 9. 11. 2022 povinen platit žalobkyni úroky z prodlení. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 3, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, neboť neúspěch žalobkyně se týkal jen části příslušenství pohledávky. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 228 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše odměny advokáta soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 3 340 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.