14 C 366/2022-21 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení po žalovaném zaplacení částky 1 833 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 833 Kč od 23. 8. 2011 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO], poskytovala žalovanému od 14. 3. 2009 služby spočívající ve smluvené pojišťovací činnosti, a to na základě pojistné smlouvy [číslo]. Ke dni 22. 8. 2011 pojistná smlouva zanikla, ke dni zániku pojištění činil dluh na pojistném 1 833 Kč. Právním nástupcem [právnická osoba] se stala [právnická osoba], [IČO], která postoupila pohledávku žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 10. 2021. Advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení. V době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni částku 1 833 Kč a byl se zaplacením v prodlení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Ve věci byly posuzovány právní poměry vzniklé před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, právní posouzení proto vychází z dosavadních předpisů (§ [číslo] odst. 3), a to především z ustanovení § 4, § 5, § 12, § 13, § 19 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Pohledávka byla žalobkyni postoupena dle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 517 odst. 1 věta první zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení (§ 517 odst. 2). Zákonný úrok z prodlení upravovalo nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku (srov. § 19 odst. 1 přechodného ustanovení zákona č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení, k němuž došlo v období do 31. 12. 2013, se posuzuje podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Výrokem rozsudku pod bodem II soud žalobu částečně zamítl jako nedůvodnou, a to v části, ve které se žalobce domáhal placení zákonných úroků z prodlení za dobu od 23. 8. 2011 do 14. 12. 2022. Soud přihlédl ke skutečnosti, že věřitel s podáním žaloby vyčkával od roku 2011 do roku 2022, a žalovaný v postavení dlužníka se tedy mohl důvodně domnívat, že věřitel dluh po žalovaném již vymáhat nebude, tj. žalovaný nebude nucen hradit ani zákonný úrok z prodlení řadu let zpětně. Podle § 3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. Při posouzení dané věci z hlediska ustanovení části první hlavy I. zákona č. 89/2012 Sb. soud uzavřel, že požadavkem žalobkyně na placení úroků z prodlení od roku 2011 byly ve vztahu k žalovanému porušeny zásady, na nichž spočívá soukromé právo, jsou vyjádřeny v ustanoveních § 1 až § 14 nového občanského zákoníku a jsou v nich zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost platit úroky z prodlení v návaznosti na datum, kdy se do dispozice žalovaného dostala žaloba. Žaloba byla žalovanému vhozena do schránky dne 13. 12. 2022, dne 14. 12. 2022 mohl žalovaný dobrovolně plnit, a jestliže tak neučinil, pak je od 15. 12. 2022 povinen platit žalobkyni úroky z prodlení. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť neúspěch žalobkyně se týkal jen části příslušenství pohledávky. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.