15 C 120/2022-19 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 4. 6. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky jako dluhu ze smlouvy o úvěru. V žalobě tvrdil, že právní předchůdce žalobce – spol. [právnická osoba], [IČO] – uzavřel se žalovaným dne 25. 3. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] podle které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí a smluvním úrokem v 78 týdenních splátkách, kdy prvních 77 splátek bylo ve výši 367 Kč a poslední ve výši 309 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil, když úvěr řádně neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalovaný na dluh uhradil celkově 1 400 Kč, které byly započteny toliko zčásti na jistinu a ve zbytku na úroky a další poplatky. Žalobce vyzval žalovaného, aby zbylou dlužnou částku uhradil nejpozději do 17. 3. 2022. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 34 729,65 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 12 730,20, poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 13 999,45 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 500 Kč, na kterou vzniklo žalobci právo v důsledku prodlení žalovaného s plněním, a sankčních poplatků ve výši 1 500 Kč. Požadované příslušenství pak tvořil smluvní úrok ve výši 88 % ročně a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud učinil závěr, že žalovaný uzavřel dne 25. 3.2020 s právním předchůdcem žalobce, tj. spol. [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] podle které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr v dohodnuté době a zaplatit poplatky a smluvní úrok, celkem 15 568 Kč. Úroková sazba činila 88 % ročně. Peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč odeslal právní předchůdce žalobce podle smlouvy na žalovaným označený bankovní účet. Tyto skutečnosti soud zjistil z úvěrové smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Tuto skutečnost soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy a oznámení o postoupení pohledávky. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu do 17. 3. 2022. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5. 8. 2021 byl žalovaný omezen ve svéprávnosti, a to tak, že není způsobilý hospodařit s finanční částkou nad 1 000 Kč měsíčně a činit právní jednání, jejíchž majetková hodnota převyšuje 200 Kč v každém jednotlivém případě. Z tohoto rozsudku plyne, že žalovaný trpí poruchami trvalého rázu a již od dětství dochází na psychiatrii. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: <i>Podle § 3 odst. 2 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také „o.z.“) věty před středníkem soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu.</i> <i>Podle § 55 odst. 1, 2 o.z. platí, že k omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti. Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření.</i> <i>Podle § 57 odst. 1 o.z. soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.</i> <i>Podle § 65 odst. 1 o.z. jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran.</i> <i>Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> Hmotněprávní poměry posoudil soud podle shora uvedených ustanovení občanského zákoníku upravujících institut omezení svéprávnosti člověka, bezdůvodné obohacení a základních zásad soukromého práva pojednávajících zejm. o tom, že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu. Přitom vyšel soud ze zjištění, že v době sjednání úvěru ve výši 13 000 Kč sice žalovaný nebyl omezen ve svéprávnosti, ale důvody pro omezení, které nastalo rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 8. 2021, č. j. 0 Nc 268/2020-50, zde již byly. Soud žalovaného omezil ve svéprávnosti a určil, že není způsobilý hospodařit s finanční částkou nad 1 000 Kč měsíčně a činit právní jednání, jejíchž majetková hodnota převyšuje 200 Kč v každém jednotlivém případě, a žalovanému ustanovil opatrovníka. Omezení ve svéprávnosti odůvodnil soud především provedeným znaleckým posudkem, podle kterého by žalovanému hrozila závažná újma v případě samostatného právního jednání ve finanční oblasti – např. uzavřením půjčky, když žalovaný trpí nevyléčitelnou duševní poruchou trvalého charakteru. V dané věci uzavřel žalovaný dne 25. 3. 2020 s právním předchůdcem žalobce smlouvou o úvěru, na základě které přijal peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a zavázal se je vrátit spolu s částkou 15 568 Kč. Žalovaný však již v době uzavření smlouvy trpěl nemocí, pro kterou byl omezen ve svéprávnosti, je tedy na místě aplikovat základní zásadu soukromého práva, tedy že„ nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu“. Soud proto považuje předmětnou smlouvou o úvěru za neplatnou, neboť žalovaný nebyl schopen samostatně posoudit všechny právní důsledky vyplývající z takové smlouvy (např. povinnost hradit za poskytnutí úvěru poplatek a smluvní úrok, a v případě neplnění smluvních povinností smluvní pokutu), a daný závazek uzavřený s nebankovní institucí racionálně vyhodnotit. S ohledem na shora uvedené již bylo nadbytečné zabývat se tím, zda předmětná úvěrová smlouva je neplatná i pro porušení povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného nebo pro neplatně sjednanou výši úrokové sazby či z dalších důvodů. V řízení bylo spolehlivě prokázáno, že předchůdce žalobce poukázal peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč žalovanému, a to na jím určený bankovní účet. Z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru bylo třeba považovat plnění právního předchůdce žalobce za plnění poskytnuté bez právního důvodu. Žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč na určený účet, avšak doposud vrátil pouze 1 400 Kč, a tím se na úkor žalobce - v částce 11 600 Kč - bezdůvodně obohatil, když právo požadovat vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu, bylo v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z. postoupeno na žalobce. Žalobce požádal o zaplacení dluhu do 17. 3. 2022; tím dluh z bezdůvodného obohacení, dosud nesplatný, zesplatnil. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11 600 Kč a v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. mu tuto povinnost uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když opatrovník žalovaného se k žalobě nevyjádřil, ani např. nepožádal o splátkový kalendář (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.). O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný. Ve věci měl převážný úspěch žalovaný, kterému však náklady řízení nevznikly. Proto soud nepřiznal žádnému účastníku právo na náhradu nákladů řízení. K tomu soud ještě podotýká, že s ohledem na to, že ve stejný den a o pouhou minutu dříve zahájil žalobce vůči stejnému žalovanému a v obdobné věci (jiná úvěrová smlouva, uzavřená s [právnická osoba]) u podepsaného soudu řízení v současné době vedené pod sp. zn. 17 C 198/2022, nepřipadalo by ani v případě, kdy by žalobce byl v tomto řízení zcela nebo z větší části úspěšný, v úvahu rozhodnout o přiznání náhrady nákladů řízení v jeho prospěch, neboť žalobci vůbec nic nebránilo zahájit řízení o obou nárocích jedinou žalobou a náklady vynaložené na toto řízení je tedy nutno považovat za nikoliv účelně vynaložené (výrok III.).