20 C 293/2022-19 — Okresní soud v Hradci Králové

Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předmětem tohoto řízení (pův. EPR [číslo]) je uplatněný nárok žalobce vůči žalované ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce. Na žalobce byla pohledávka vůči žalované postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba], [IČO]) dne 6. 11. 2013 smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž se zavázala uhradit celkem částku ve výši 69 252 Kč, již se zavázala zaplatit ve splátkách v souladu se smluvním ujednáním včetně sjednaného příslušenství. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy, žalobce vyčíslil dluh žalované na dlužné jistině 30 907 Kč a na dlužném poplatku ve výši 32 045 Kč. Žalobcem byla zohledněna částečná úhrada ze strany žalované ve výši 6 300 Kč. Žalovaná dále uzavřela s právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) dne 27. 12. 2013 smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž se zavázala uhradit celkem částku ve výši 27 541 Kč, dluh žalované na dlužné jistině zde činí 13 911 Kč a na dlužném poplatku ve výši 11 630 Kč. Byla zohledněna částečná úhrada ze strany žalované ve výši 2 000 Kč. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce skutečně došlo ve 2 případech k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž žalovaná získala půjčku ve výši 34 000 Kč a 15 000 Kč, neplnila své povinnosti ze smlouvy, nehradila stanovené splátky, je tedy povinna uhradit žalobci vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství. O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobcem předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaná dluh v průběhu řízení nesporovala – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaná v obou případech dluh zaplatila, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Soud vztah mezi účastníky (resp. mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO]) v obou případech právně posoudil dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 v souladu s § 3028 odst. 3 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb.), a to dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., § 657 a § 658 upravujícími institut smlouvy o půjčce. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Soud v obou případech vycházel především ze smlouvy a dalších listin – ISAS (např. i upomínka vč. oznámení postoupení pohledávky, smlouva o postoupení pohledávek, atd.) a dospěl k závěru, že v daném případě má tedy žalobce právo na uvedenou částku s přísl., tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle ustanovení § 1968 o. z. č. 89/2012 Sb. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se pak odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena odkazem na repo sazbu ČNB zvyšované v každém kalendářním pololetí o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. (Totéž viz ustanovení § 517 odst. 1 věta první občanského zákoníku; prováděcí předpis k výši úroků z prodlení: ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních závěrů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení ve věci úspěšného žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 3 540 Kč podle položky 2 sazebníku soudních poplatků jako přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Dále soud žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za 3 úkony právní služby á 4 660 Kč, vč. paušální náhrady hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby a 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení celkem v uvedené výši. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. Lhůtu k plnění ohledně výroků tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. - ukládá-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.