38 C 90/2022-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 3 000 Kč a příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 3 000 Kč od 13. 10. 2014 do zaplacení a to z titulu smlouvy o zápůjčce, případně z nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], v postavení věřitele přenechala žalované peněžitou částku ve výši 3 000 Kč na bankovní účet, který žalovaná označila, a to na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 9. 2014. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost žalované a z tohoto důvodu nebyla smlouva platně uzavřena. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 26. 1. 2018 odeslanou doporučeně na adresu žalované. Žalovaná neprokázala, že by dlužnou částku žalobci zaplatila a od 31. 1. 2018 trvalo prodlení žalované se zaplacením. Advokátka žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalované povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Právní posouzení vychází z § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a § 2 991odst. 1, 2 obč. zákoníku, podle něhož je žalovaná povinna vrátit majetkový prospěch vzniklý bez právního důvodu. Původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni podle § 1879 a násl. občanského zákoníku O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle nařízení § 2 vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Žalovaná se dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až k 31. 1. 2018, tedy třetí den po doručení výzvy k plnění (§ 573 o. z.). Soud proto ve druhém výroku zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení od 13. 10. 2014 do 30. 1. 2018. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátčiny odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokátka poskytla žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.