10 C 352/2021-90 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem. V návrhu zejména uvedla, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa žalovaného], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] to vše v obci a [katastrální uzemí], zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Hradec Králové (dále jen„ nemovité věci“). Žalobkyně vlastní podíl o velikosti ideální 1/3 a žalovaný podíl o velikosti 2/3. Žalobkyně se stala spoluvlastnicí na základě kupní smlouvy ze dne 8. 10. 2021 vložené do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 19. 10. 2021. Předmětné nemovité věci užívá výhradně žalovaný, za užívání nad rámec svého podílu žalobkyni ničeho nehradí. Žalobkyně měla zájem se s žalovaným domluvit na formě zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví včetně náhrady za užívání věci nad rámec spoluvlastnického podílu, žalovaný návrhy žalobkyně nepřijal. Žalobkyně proto navrhla, aby o zrušení a vypřádání spoluvlastnictví včetně náhrady za užívání nad rámec spoluvlastnického podílu rozhodl soud. Poukázala také na to, že disponuje prostředky na vyplacení vypořádacího podílu žalovanému. Požadovala také náhradu nákladů řízení, když uvedla, že je jí sice známa judikatura Ústavního soudu, dle které si nesou účastníci v řízení tohoto charakteru náklady zpravidla každý sám, nicméně má za to, že v tomto případě, když žalovaný svou neochotou přijmout nějaké řešení mimo soudní spor, v podstatě zavinil, že toto řízení muselo být vedeno. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že je většinovým spoluvlastníkem nemovitých věcí, v rodinném domě žije již od roku 1999. Dodal, že pozemky jsou na velmi lukrativním místě, dálnice D11 je na dohled. Lze tedy předpokládat, že žalobkyně menšinový třetinový podíl koupila s cílem realizovat svůj podnikatelský záměr. Žalovaný se s žalobkyní sešel za účelem vyřešení situace, nicméně návrhy jednatele žalobkyně byly neurčité, nekonkrétní a nejasné. Možnost uzavření dohody o doživotním užívání nemovitosti formou věcného břemene mu byla předestřena až v podání, které obdržel v polovině prosince, ihned poté kontaktoval jednatele žalobkyně s tím, že věc musí konzultovat s rodinou. V mezidobí však již byla podána tato žaloba, o čemž vůbec nebyl ze strany žalobkyně informován. Závěrem žalovaný uvedl, že je připraven vyřešit situaci, např. jednáním o pronájmu podílu žalobkyně, o dočasném či doživotním užívání nemovitostí, opět za obvyklých podmínek či odprodeji části parcely či parcel z jeho podílu. Prioritou však je otázka bydlení žalovaného. 3. V průběhu řízení žalovaný odmítl s žalobkyní jednat o řešení věci, podal insolvenční návrh a usnesením ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek žalovaného, byl zjištěn jeho úpadek a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. 4. Soud z úřední činnosti zjistil, že spoluvlastnický podíl žalovaného na předmětných nemovitých věcech byl sepsán do majetkové podstaty, avšak v rámci insolvenčního řízení nebude zpeněžován, neboť se na něj vztahuje institut chráněného bydlení. 5. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda ve věci může jednat, či zda je řízení ze zákona přerušeno. 6. Podle § 140a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen„ IZ“) účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. 7. Soud má za to, že řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem není řízením o pohledávce či jiném právu týkající se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou. Řízení se týká vlastnického práva – věcného práva k nemovitým věcem a soud má za to, že ačkoliv byl spoluvlastnický podíl žalovaného sepsán do majetkové podstaty, takto nebrání pokračování tohoto řízení. Zvlášť za situace, kdy v rámci insolvenčního řízení nebude tento spoluvlastnický podíl zpeněžován, neboť se na něj vztahuje institut chráněného obydlí. Žalovaný tedy nebyl povinen vydat spoluvlastnický podíl ke zpeněžení, má k němu i nadále dispoziční oprávnění a v řízení tak může být dle názoru soudu pokračováno a rozhodnuto. Soud byl při této své úvaze veden též ustanovením § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. 8. Jiné to je ovšem u nároku na širší vypořádání, který žalobkyně dále uplatnila. V rámci něj se po žalovaném domáhá náhrady za užívání nemovité věci nad rámec spoluvlastnického podílu za období od 19. 10. 2021 do rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že v tomto případě se jedná o peněžitou pohledávku, která měla být přihlášena do insolvenčního řízení, má soud za to, že ohledně nároku žalobkyně za období od 19. 10. 2021, kdy se stala vlastnicí spoluvlastnického podílu, do 11. 11. 2021, kdy byl zjištěn úpadek na majetek žalovaného, nemůže soud rozhodovat, neboť v tomto případě je řízení ze zákona dle § 140a přerušeno. Proto soud usnesením ze dne 4. 5. 2023 č. j. 10 C 352/2021-89 vyloučil žalobu žalobkyně ohledně tohoto nároku k samostatnému projednání. A v rámci tohoto řízení rozhodoval o nároku od 12. 11. 2022 do dne rozhodnutí, tedy 11. 5. 2022. 9. Účastníci učinili nesporným, že žalobkyně vlastní podíl o velikosti 1/3 a žalovaný podíl o velikosti 2/3 předmětných nemovitých věcí. Ze znaleckého posudku soud zjistil, že obvyklá cena nemovitých věcí včetně všech součástí a příslušenství činí 1 250 000 Kč. Obvyklé měsíční nájemné za tyto nemovité věci činí 5 208 Kč. Rodinný dům nelze dle znalce reálně rozdělit, pozemky z důvodu stavebně-technických předpisů, jejich rozmístění, odstupových vzdáleností od dalších objektů s ohledem na samostatnou využitelnost a funkčnost po rozdělení dle spoluvlastnických podílů, také nelze reálně rozdělit. Z potvrzení o zůstatku soud zjistil, že žalobkyně má finanční prostředky na vyplacení vypořádacího podílu žalovanému. 10. Dle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 11. Podle § 1144 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (odst. 1). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (odst. 2). 12. Dle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 13. Podle § 1148 o. z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí (odst. 1). Každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví (odst. 2). 14. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento skutkový závěr. Žalobkyně s žalovaným jsou spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí, a to žalovaný podílu o velikosti 2/3 a žalobkyně podílu o velikosti 1/3. Žalovaný nepřistoupil na nabídky žalobkyně stran zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, zároveň nedisponuje finančními prostředky, aby mohly být nemovité věci přikázány do jeho vlastnictví. Žalobkyně naproti tomu má dostatek finančních prostředků k vyplacení vypořádacího podílu žalovaného. 15. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že spoluvlastnictví k nemovitým věcem může být zrušeno a vypořádáno, když nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví. Argumentace žalovaného, že žalobkyně chce realizovat svůj podnikatelský záměr, není relevantní, neboť realizace podnikatelského záměru je právem žalobkyně a nemůže jí být přičítáno k tíži. Žalobkyně nemůže být nucena setrvat ve spoluvlastnictví a právo na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví by měl i předchozí spoluvlastník. Ten situaci vyřešil prodejem svého spoluvlastnického podílu. Roli nehraje ani velikost spoluvlastnického podílu, neboť žalovaný, byť je většinovým spoluvlastníkem, nemá prostředky na vyplacení spoluvlastnického podílu. Protože dle znaleckého posudku není možné reálné