13 C 134/2021-119 — Okresní soud v Hradci Králové

1 Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 964,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný na základě rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2017, č. j. 13 C 367/2015-372, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2018, č. j. 19 Co 35/2018-418, který nabyl právní moci dne 28. 5. 2018 a vykonatelnosti dne 1. 6. 2018, byli žalobkyně a žalovaný zavázáni společně a nerozdílně k náhradě nákladů řízení [anonymizována tři slova]. [jméno] [anonymizována dvě slova]. [jméno] v [obec] – [část obce], [IČO], se sídlem [adresa], a to v celkové výši 43 928,80 Kč (z toho částka ve výši 35 447,90 Kč připadající na řízení před soudem 1. stupně a částka ve výši 8 480,90 Kč připadající na řízení před soudem 2. stupně). Žalobkyně po nabytí právní moci těchto rozsudků zaplatila k rukám právní zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky, jako spoludlužník zavázaný výše uvedenými rozsudky k úhradě nákladů řízení společně se žalovaným celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 43 928,80 Kč. Žalobkyně má tak proti žalovanému právo na náhradu v souladu s ustanovením § 1876 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně jako spoludlužník vyrovnala více, než činí její podíl na dluhu. Nárok činí částku ve výši 21 964,40 Kč, tj. ½ uhrazené náhrady nákladů řízení, kdy celková výše činila 43 928,80 Kč. Žalovanému byla zaslána dne 14. 10. 2020 výzva k zaplacení dlužné částky, která byla doručena dne 26. 10. 2020. Žalovaný však na dluh nic nezaplatil. 2 Žalovaný s žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že nárok žalobkyně neuznává. Vznesl vzájemný návrh vůči žalobkyni na zaplacení částky 1 137 333 Kč s příslušenstvím. K výzvě soudu žalovaný upřesnil vzájemný návrh, kdy uvedl, že požadovaná částka 10 000 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč ve spisu zdejšího soudu vedeného pod spisovou značkou 13 C 367/2015 na čísle listu 425. Další částka ve výši 5 000 Kč představuje poplatek za odvolání podané v téže věci. Částka 960 726 Kč představuje újmu na majetku žalovaného, kdy žalovaný koupil předmětné nemovitosti, které byly následně vydány, na základě kupní smlouvy ze dne 8. 11. 2007, kdy vlastnictví žalovaný nabyl vkladem do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu dne 12. 12. 2007. Vlastnictví k předmětným nemovitostem pozbyl dnem doručení pravomocného rozsudku katastrálnímu úřadu dne 19. 6. 2018. Výše újmy byla stanovena k tomuto dni odhadem a navrhoval vypracování znaleckého posudku o obvyklé ceně předmětných nemovitostí ke dni 19. 6. 2018. Pokud se týká částky ve výši 136 607 Kč, představuje zákonný úrok z prodlení po dobu nejméně 865 dnů s vrácením uhrazené kupní ceny, tedy částky 640 484 Kč, kdy k vrácení kupní ceny došlo až po urgencích žalovaného dne 4. 3. 2021 (prodlení je od 20. 10. 2018 do 4. 3. 2021). 3 Žalobkyně s tímto vzájemným návrhem nesouhlasila. Uvedla, že v rámci soudních řízení ve věci vedené pod spisovou značkou 13 C 367/2015 učinila veškeré procesní úkony na obranu proti podané žalobě o určení vlastnického práva k nemovitostem, kdy soud 1. a 2. stupně byl odlišného právního názoru. Dle žalobkyně z dokladů, které byly předloženy jako důkaz, zejm. ze sdělení [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne 18. 9. 2002, jednoznačně vyplývá, že [anonymizována dvě slova] [země] byl oprávněn v souladu se zákonem č. 65/99 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/91 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném k datu uzavření kupní smlouvy, převést zemědělské a lesní pozemky z vlastnictví státu na majetek žalovaného. [anonymizována dvě slova] [země] při přípravě kupní smlouvy činil dotaz na katastr nemovitostí, který sdělil, že předmětné pozemky nebyly dle podkladů katastru nemovitostí a předchozí evidence po 25. 2. 1948 majetkem církve. Dle žalobkyně zde není dána její odpovědnost za určení neplatnosti kupní smlouvy a v této souvislosti není dána ani příčinná souvislost mezi jednáním žalobkyně a mezi tvrzeným vznikem škody na straně žalovaného. Z opatrnosti pak žalobkyně vznesla námitku promlčení k nárokům žalovaného, a to zejména k části nároku žalovaného ve výši 10 000 Kč za uhrazený soudní poplatek, k nároku žalovaného ve výši 30 000 Kč za právní zastoupení žalovaného advokátem a k nároku žalovaného ve výši 21 964,40 Kč a ve výši 960 726 Kč, když žalovaný se o jím tvrzených nárocích vzniklé škody, které vyčíslil vzájemným návrhem, musel dozvědět nejpozději vyhlášením rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 35/2018 – 418, tj. dne 24. 4. 2018, kterým byl potvrzen výrok rozsudku okresního soudu a v tento okamžik musel mít žalovaný povědomost o jím tvrzené škodě, tj. kdo je za škodu odpovědný a jaká je její výše. Navrhla zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného pro promlčení. 4 Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2022, č. j. 13 C 134/2021–69, byl žalovaný zavázán povinností zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 964,40 Kč s příslušenstvím (výrok I.), vzájemný návrh žalovaného ve znění, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 1 137 333 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 137 333 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení, byl zamítnut (výrok II.), žalovaný byl zavázán povinností zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a dále byl žalovaný zavázán povinností zaplatit na účet České republiky na soudním poplatku částku 1 099 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 5 K odvolání žalovaného do výroku I. rozsudku okresního soudu a do výroku II. co do zaplacení částky 176 607 Kč s příslušenstvím rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2022, č. j. 25 Co 126/2022–95, byl rozsudek okresního soudu ve výroku I. a ve výroku II. v části, jíž byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného o zaplacení 40 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25% ročně z částky 40 000 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení, potvrzen. Rozsudek okresního soudu ve výroku II. v části, jíž byl zamítnutý vzájemný návrh žalovaného o zaplacení částky 136 607 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 136 607 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení, zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení a odůvodněním, že se jedná o zákonný úrok z prodlení za dobu nejméně 865 dnů s vrácením uhrazené kupní ceny ve výši 640 484 Kč jako příslušenství synallagmatické pohledávky. Dále byl rozsudek zrušen ve výroku III. a IV. V tomto rozsahu byla věc vrácena okresnímu soudu. 6 Předmětem řízení tak zůstala částka 136 607 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 136 607 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení, kdy se jedná o zákonný úrok z prodlení za dobu nejméně 865 dnů s vrácením uhrazené kupní ceny ve výši 640 484 Kč jako příslušenství synallagmatické pohledávky. 7 Žalobkyně navrhla zamítnutí žaloby v této části, kdy se žalovaný domáhal úhrady zákonných úroků z prodlení ve výši 136 607 Kč, tj. zákonných úroků z částky 640 484 Kč za období od 20. 10. 2018 do 4. 3. 2021, s odůvodněním, že nebyly dle žalobkyně splněny zákonné podmínky pro přiznání zákonných úroků z prodlení, neboť žalobkyně se do prodlení s úhradou (vrácením kupní ceny) částky ve výši 640 484 Kč nedostala, když splatnost částky ve výši 640 484 Kč nebyla stanovena žádnou dohodou mezi žalobkyní a žalovaným, právním předpisem ani soudním rozhodnutím (předchozí soudní řízení bylo u výše nadepsaného soudu vedeno o určení vlastnického práva k nemovitým věcem). Nejednalo se tedy o řízení o zaplacení se stanovením pariční lhůty k plnění. V takovém případě se pohledávka na vrácení částky ve výši 640 484 Kč stala dle žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) splatnou na výzvu, když věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu. K uvedenému odkázala žalobkyně např. na komentář JUDr. Aleny Bányaiové, CSc. k ustanovení § 1958 o. z. Dle žalobkyně v daném řízení žalovaný dostatečně určitě neprokázal, že by kdy žalobkyni vůbec vyzval k úhradě částky ve výši 640 484 Kč. Žalobkyni tudíž ani nemohla započít doba k plnění a tím se nemohla dostat do tvrzeného prodlení s úhradou; žalovanému tak nemohl vzniknout nárok na úhradu úroků z prodlení. Žalobkyně poukázala na výzvu ze dne 21. 9. 2018, na kterou se sám žalovaný odkázal jako na výzvu k plnění, ve které požadoval žalovaný po žalobkyni„ převod pozemků identické rozlohy v co možná nejbližší lokalitě původní a zároveň v rámci náhrady škody upustil o vymáhání poloviny jím uhrazených nákladů protistrany.“ Dále ve výzvě žalovaný žádal o náhradu za uhrazený soudní poplatek a částku vynaloženou na právní služby. Dle žalobkyně nelze tuto výzvu ze dne 21. 9. 2018 považovat za výzvu k úhradě částky ve výši 640 484 Kč, když tato částka není ve výzvě vůbec zmíněna, a dále když ža