14 C 204/2023-24 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou proti žalovanému zaplacení částky 32 534 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se jedná o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 7. 2021. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že žalobkyně přenechala žalovanému – spotřebiteli – peněžitou částku ve výši 20 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru ze dne 29. 7. 2021. Před poskytnutím peněžitých prostředků žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splatit, což bylo zjištěno z evidenční karty klienta. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku žalobkyni spolu se souhrnným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 16 360 Kč, a to v týdenních splátkách ve výši 606 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z obsahu smlouvy o úběru. Z informace o smlouvě soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal, řádně však nesplácel – žalobkyně evidovala zaplacení pouze částky 3 826 Kč. V době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni částku 32 534 Kč a od 23. 9. 2022 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení, což bylo zjištěno z písemné upomínky. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní byly posouzeny dle zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužné částky zaplatit. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, ujednání o úrocích vychází z ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla posouzena ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle nařízení § 2 vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. V části týkající se souhrnného poplatku (úroků) vzal soud v úvahu skutečnost, že žalovaný získal předmětné peněžní prostředky krátce po té, kdy o ně požádal, a to bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. Znamenalo to pro žalovaného nepochybně mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným finančním prostředkům, než kdyby o ně musel žádat u některé bankovní instituce. V případě bankovního úvěru by také žalovaný musel absolvovat přísnější proces ověřování schopnosti úvěr splatit. S tím souvisela i zvýšená rizikovost poskytnutí úvěru pro žalobkyni. Právě z těchto důvodů byl soud ochoten akceptovat jako přiměřenou vyšší úplatu za poskytnutí úvěru. Uložením povinnosti zaplatit celou dlužnou částku nebyly ve vztahu k žalovanému porušeny zásady vyjádřené v ustanoveních § 1 až § 14 občanského zákoníku, v nichž jsou zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1302 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.