14 C 246/2023-20 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 28 950 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou se žalovaným dne 30. 6. 2022 uzavřel původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO]. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení uvedená v žalobě. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, předtím poskytnutím peněžité částky zkoumal původní věřitel schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 29 806 Kč do 30. 7. 2022. Pro případ porušení povinnosti úvěr řádně a včas uhradit se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Žalovaný smluvenou částku nesplatil a původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni. Ke dni rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni nesplacenou jistinu ve výši 25 000 Kč, kapitalizované úroky a zákonné úroky z prodlení ve výši, náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu 3 950 Kč. Od 10. 1. 2023 nadále trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužné částky zaplatit. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z ustanovení § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smluvní pokutu žalobkyně požaduje v souladu s § 2048 a násl. občanského zákoníku a § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Pohledávka byla žalobkyni postoupena dle § 1879 a násl. občanského zákoníku O úrocích z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a úředním sdělením [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 158 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.