14 C 48/2023-52 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 233 994,51 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že poskytla žalovanému v období od 9. 4. 2022 do 15. 4. 2022 samopláteckou péči, neboť žalovaný nebyl v rozhodném období zdravotně pojištěn v České republice. V souladu s příslušnými položkami přílohy [číslo] zákona č. 48/1997 Sb., v platném znění, vznikl žalobci nárok na úhradu samoplátecké péče v celkové výši 233 994,51 Kč, vyúčtovaný fakturou [číslo] ze dne 4. 7. 2022, splatnou dne 3. 8. 2022. Žalovaný ke dni podání žaloby ničeho neuhradil, ačkoli byl k tomu žalobcem písemně vyzván. Žalovaný nárok žalobcem uplatněný neuznal. Svoji obranu založil na tvrzení, že dopředu nebyl informován o skutečnosti, že bude hradit náklady spojené s ošetřením a péčí u žalobce. Byl hospitalizován na základě rozhodnutí soudu, v nemocnici zůstat nechtěl. Poukázal také na to, že v České republice nemá žádný majetek a nemá finanční zdroje na úhradu takto vysoké částky. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti: Žalovaný byl přijat k hospitalizaci do zdravotního ústavu provozovaného žalobkyní dne 9. 4. 2022, neboť jeho zdravotní stav vyžadoval poskytnutí neodkladné péče (umělá plicní ventilace), což vyplývá z oznámení žalobkyně o přijetí pacienta ze dne 10. 4. 2022. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2022, č. j. 39 L 383/2022, bylo rozhodnuto tak, že soud souhlasí s převzetím umístěného do zdravotního ústavu, neboť žalovaný nebyl z důvodu svého zdravotního stavu schopen souhlas udělit. Žalovaný podepsal souhlas s poskytováním zdravotních služeb na klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny dne 13. 4. 2022. Z faktury – daňového dokladu [číslo] ze dne 4. 7. 2022, soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala za samopláteckou zdravotní péči poskytnutou žalovanému částku 233 994,51 Kč se splatností 3. 8. 2022. Přehled konkrétních zdravotních služeb, které žalobkyně poskytla žalovanému v období od 9. 4. 2022 do 15. 4. 2022 v rámci neodkladné péče při hospitalizaci, zjistil soud z listiny„ vyúčtování péče“, která byla k faktuře připojena. Žalovaný nebyl v tomto období účastníkem zdravotního pojištění na území České republiky, neboť pojištění žalovaného – cizince ze země mimo EU – trvalo pouze po dobu jeho zaměstnání, tj. od 4. 6. 2019 do 7. 4. 2022, a tedy skončilo dne 7. 4. 2022. Tuto skutečnost zjistil soud z vyjádření Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 14. 9. 2022. Z vyjádření Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, oddělení pobytu cizinců, bylo zjištěno, že žalovaný nepobýval v rozhodném období na území České republiky na základě takového pobytového oprávněného vydaného cizinci, které by automaticky zakládalo účast na veřejném zdravotním pojištění ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni částku 233 994,51 Kč za poskytnutou neodkladnou zdravotní péči v období od 9. 4. 2022 do 15. 4. 2022. Od 25. 2. 2023 trvá prodlení žalovaného se zaplacením. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu § 115a, (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu). Hmotněprávní poměry účastníků byly posouzeny následovně: Podle § 13 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, se ze zdravotního pojištění hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení, pokud a) odpovídají zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo, a jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné, b) jsou v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, c) existují důkazy o jejich účinnosti vzhledem k účelu jejich poskytování. Podle § 38 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, pacienta lze bez souhlasu hospitalizovat, jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas. Podle § 38 odst. 3 písm. a) zákona lze pacientovi bez jeho souhlasu poskytnout pouze neodkladnou péči, a to v případě, kdy zdravotní stav neumožňuje pacientovi tento souhlas vyslovit; tím není dotčeno dříve vyslovené přání podle § 36. Podle § 28 odst. 3 písm. f) zákona č. 372/2011 Sb. pacient má při poskytování zdravotních služeb dále právo být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje. Dle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný nebyl v rozhodné době od 9. 4. 2022 do 15. 4. 2022, kdy mu žalobkyně poskytovala zdravotní služby, pojištěncem dle zákona č. 48/1997 Sb., neboť jeho pojištění skončilo dne 7. 4. 2022. Žalovaný je proto dle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. povinen uhradit péči nehrazenou z veřejného zdravotního pojištění, přičemž úhrada za poskytnuté zdravotní služby, vyúčtovaná dle příslušných položek přílohy [číslo] zákona č. 48/1997 Sb., činí celkem 233 994,51 Kč. Soud se též zabýval obranou žalovaného, a to v rozsahu jím výslovně uplatněných námitek. Tvrzení žalovaného, že nebyl dopředu poučen o ceně nehrazených zdravotních služeb, však nemůže odůvodnit jiný právní závěr, než jak je výše uvedeno. Okresní soud má v řízení postavené na jisto, že při přijetí žalovaného k hospitalizaci byly u pacienta prováděny neodkladné výkony k záchraně života a zdraví žalovaného. Za takové situace nebylo možné poučit pacienta o ceně nehrazených služeb, a tím, že žalobce žalovaného nepoučil (z těchto faktických důvodů), nebylo porušeno právo žalovaného dle § 28 odst. 3 písm. f) zákona č. 372/2011 Sb. Rovněž ani námitka žalovaného, že byl hospitalizován na základě rozhodnutí soudu (a že nechtěl v nemocnici zůstat), je v dané věci bezpředmětná, neboť souhlas žalovaného s hospitalizací byl vydán předepsaným postupem v řízení dle § 76 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (tj. byl nahrazen soudním rozhodnutím) v souladu se zákonem č. 372/2011 Sb., tedy za situace, kdy žalovaný nebyl schopen pro svůj aktuální zdravotní stav souhlas udělit a zároveň vyžadoval poskytnutí neodkladné péče. Uvedenou fakturou pak žalobce účtuje právě cenu poskytnuté neodkladné péče. Lze tedy uzavřít, že žalovanému se nepodařilo jakkoli zpochybnit existenci nároku žalobkyně na zaplacení uplatněné částky. Jelikož dlužná částka nebyla dosud zaplacena, soud výrokem I tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit. O povinnosti platit zákonné úroky z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Nebylo zjištěno, zda a kdy byla žalovanému doručena faktura s vyúčtováním péče, soud proto počátek doby prodlení vázal na den, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žalovaný převzal žalobu do vlastních rukou dne 23. 2. 2023, dne 24. 2. 2023 by mohl dobrovolně plnit, a jestliže tak neučinil, pak od 25. 2. 2023 trvá prodlení žalovaného se zaplacením. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení již od 4. 8. 2022, pak výrokem rozsudku pod bodem II soud žalobu částečně zamítl. Vzhledem k tvrzeným majetkovým poměrům žalovaného soud uložil povinnost zaplatit dluh s příslušenstvím v přiměřených splátkách (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu). V případě, že žalovaný nezaplatí řádně a včas kteroukoliv ze splátek, stává se k žádosti žalobkyně jednorázově splatnou celá dlužná částka (§ 1931 občanského zákoníku). Při zohlednění výše splátky soud zohlednil zejména výši dlužné částky s příslušenstvím a dobu trvání prodlení se zaplacením. Soud předpokládá, že splátky v této výši bude žalovaný schopen splácet. O náhradě nákladů řízení (výrok III) soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 9 360 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni zahájení řízení), dále v paušální náhradě hotových výdajů za 3 úkony právně nezastoupené žalobkyně, a to za výzvu k plnění před podáním žaloby, za sepis žaloby a za písemné vyjádření ve věci samé – 3 x 300 Kč (§ 1 a násl. vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řád