17 C 354/2021-319 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 11. 2021, ve znění následných podání, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 131 868,46 Kč, následně ponížené na 108 982,20 Kč s příslušenstvím, z titulu náhrady škody. K té, podle žalobních tvrzení došlo dne 29. 1. 2020, když žalovaný při výkonu práce narazil s vysokozdvižným vozíkem D214C ve vlastnictví žalobkyně do sloupu, čímž způsobil škodu na vozíku spočívající v poškození nosiče vidlic a přídavného zařízení. Žalovaný byl dle interního předpisu povinen nahlásit náraz nadřízenému a obsluze nabíjecí stanice, která incidenty tohoto typu postupuje k posouzení společnosti , právnická osoba, ., ovšem žalovaný svou povinnost splnil pouze vůči svému nadřízenému. Poškození tak bylo zjištěno pracovníkem žalobkyně na pozici mistra , jméno FO, až dne 4. 2. 2020. Žalobkyně nechala dne 4. 2. 2020 poškození zdokumentovat. Žalovaný v souvislosti se zjištěným poškozením vozíku podepsal dne 6. 2. 2020 vyjádření k události, ve kterém popsal náraz a zatržením kolonky potvrdil, že si je vědom způsobené škody. Žalobkyně tedy rozporování následků nárazu považuje za překvapivé, když žalovaný mohl svůj postoj vyjádřit již dne 6. 2. 2020, což neučinil. Následně nechala žalobkyně vozík dne 7. 5. 2020 opravit u odborné společnosti , právnická osoba, ., za což zaplatila částku ve výši 131 868,46 Kč včetně 21 % DPH, která jí byla vyúčtovaná fakturou č. , tel. číslo, ze dne 22. 5. 2020 se splatností ke dni 21. 6. 2020. Následně vyzvala žalovaného k úhradě způsobené škody (ceně opravy) na předmětném vozíku, ovšem bezvýsledně. Z uvedeného důvodu dne 2. 9. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě částky 131 868,46 Kč do 17. 9. 2021, avšak žalovaný na žalovanou částku dosud ničeho neuhradil. K věrohodnosti žalovaného žalobkyně dále dodala, že pracovní poměr žalovaného skončil ke dni 31. 7. 2021 pro porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Dále žalobkyně doplnila, že předmětný vozík byl před jeho poškozením ze strany žalovaného naposledy opravován dne 13. 1. 2020, a při opravě bylo namontováno nové přídavné zařízení a byla provedena montáž vidlic. Dle žalobkyně v období od 13. 1. 2020 do 7. 5. 2020 zaznamenal vozík šest nárazů, a to ve dnech 23. 1. 2020, 28. 1. 2020, 29. 1. 2020, 16. 2. 2020, 23. 2. 2020 a 3. 3. 2020, přičemž pouze náraz žalovaného mohl škodu způsobit. K výše uvedenému žalobkyně doplnila, že žalovaný byl povinen si vozík před jeho použitím zkontrolovat, přičemž jeho používáním bez výhrad založil domněnku, že jej převzal bez poškození. Naopak žalobkyně uvedla, že nadřízený žalovaného (mistr , jméno FO, ) nebyl po nárazu odborně způsobilý určit, zda byl vozík poškozen a stanovit rozsah poškození, neboť k tomu byla kompetentní pouze společnost , právnická osoba, . Tím, že žalovaný nesplnil svou povinnost nahlásit škodu obsluze nabíjecí stanice, znemožnil její řádné zdokumentování a uvedl žalobkyni do důkazní nouze. Současně žalovaný podpisem vyjádření ze dne 6. 2. 2020, aniž by rozporoval následky nárazu, uvedl žalobkyni v legitimní utvrzení, že poškození uznává. Obranu žalovaného tak žalobkyně považuje za zjevné zneužití práva, když neměla možnost zajistit důkazní materiál dříve než 4. 2. 2020. Ke znaleckému posudku žalobkyně uvedla, že sice nepotvrdil, že jednání žalovaného rezultovalo v poškození vozíku, ovšem současně ani znalci nevyvrátili, že k danému poškození mohlo dojít. K tomu žalobkyně upozornila na to, že při nárazu byla zaznamenána rychlost vozíku 5,6 km/hodinu. Závěrem žalobkyně uvedla, že uplatněný nárok odpovídá zákonnému limitu 4,5 násobku mzdy žalovaného.2. Žalovaný uplatněný nárok neuznává a navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. V prvé řadě připustil, že dne 29. 1. 2020 při práci s vysokozdvižným vozíkem D214C v čase okolo 13:30 hodin narazil do sloupu, načež se vozík vypnul. V době nárazu měl na vozíku naloženu železnou paletu (klec o rozměrech cca 3x1,5x2 m). Jeho nadřízený mistr, , jméno FO, , uvedl vozík pomocí své čipové karty opět do provozu a zkontroloval, přičemž nebylo shledáno žádné poškození. Žalovaný na vozíku dokončil směnu, která trvala do 14.00 hodin. V záznamu je nesprávně evidováno jméno nadřízeného mistra, když mistr vozík spustil, aby mohl žalovaný v práci pokračovat. Před každou směnou se vozík kontroluje, přičemž předmětný vozík byl využíván nejméně v dalších 12 směnách jinými pracovníky, než bylo poškození zjištěno. Žalovaný tak má za to, že poškození mohlo být způsobeno kýmkoliv jiným, kdo používal vozík před žalovaným nebo po něm, a to i v době, kdy bylo otřesové čidlo vypnuto. Dle žalovaného mezi nárazem žalovaného a vznikem škody není prokazatelná příčinná souvislost. Žalovaný poukázal na to, že původně žalovaná částka 131 868,46 Kč byla uplatněna včetně 21 % DPH, načež vzala žalobkyně v této části (DPH) žalobu zpět a řízení bylo částečně zastaveno (viz usnesení č. j. 17 C 354/2021–156). Žalovaný také navrhl přistoupení vedlejšího účastníka, , právnická osoba, , u kterého měl sjednáno pojištění pro případ vzniku škody na pracovišti. K listině nazvané „vyjádření k události“ ze dne 6. 2. 2020 (čl. 12) žalovaný uvedl, že podpis na listině je jeho, ovšem listina nemůže sloužit jako důkaz o vzniku a rozsahu škody na vozíku, neboť žalovaný ve vyjádření pouze souhlasil s tím, že si je vědom nárazu vozíku. Z dané listiny by se dalo předpokládat, že nějaká škoda vznikla, ale není specifikováno jaká (mohlo dojít ke škodě např. na sloupu). Naopak zaškrtnutí políčka, že nesouhlasí s úhradou škody, lze vyložit tak, že nebylo co hradit, když relevantní škoda nevznikla. Dále žalovaný upozornil na to, že poškození zjistila jiná zaměstnankyně při běžné obhlídce, takže bylo okem viditelné. V řízení bylo prokázáno, že s vozíkem narazili v rozhodné době i jiní zaměstnanci žalobkyně, přičemž tyto nárazy zdokumentovány také nebyly. Dle interního pokynu měl žalovaný upozornit na náraz nadřízeného, což učinil. Žalovaný sice neinformoval obsluhu nabíjecí stanice, ovšem praxe je většinou jiná, jak to uvedl i svědek , jméno FO, . Nadto měl dle interních pokynů nadřízený žalovaného povinnost uvědomit servisní středisko. Žalovaný poukázal na závěry znaleckého posudku, ve kterém znalec uvedl, že umístění palety na vidlicích by mělo tlumící účinky na náraz v takovém rozsahu, že by bylo vyloučeno proniknutí rázu do zařízení. Ze znaleckého posudku ani dalšího dokazování (záznamů o nárazu poskytnutých žalobkyní a dalších listin včetně výslechu svědků) se žalobkyni nepodařilo prokázat, že poškození vozíku bylo způsobeno právě žalovaným.3. Vedlejší účastník na straně žalovaného navrhl žalobu zamítnout, neboť dle jeho názoru žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když neprokázala příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Tvrzení žalobkyně byla spolehlivě vyvrácena provedeným znaleckým posudkem. V průběhu řízení ještě vedlejší účastník – pojišťovna – navrhoval, aby byla odpovědnost žalovaného ponížena na 20 %, když zavinění nelze spolehlivě prokázat a ve stejné míře za škodu odpovídají i jiní zaměstnanci, konkrétně , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Na toto však žalobkyně nepřistoupila.4. Soud řízení částečně zastavil usnesením ze dne 12. 4. 2022, č. j. 17 C 354/2021–156, a to pokud jde o částku 22 886,26 s úrokem z prodlení z této částky, z důvodu zpětvzetí žaloby žalobkyní v daném rozsahu. Jak již uvedeno výše, šlo částku vyčíslující DPH.Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že pracovní poměr žalovaného byl původně sjednán podle pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2017, ve znění dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 15. 3. 2018, na dobu určitou a následně změněn ve smyslu ust. § 65 odst. 2 zákoníku práce na pracovní poměr na dobu neurčitou.6. Účastníci dále učinili nesporným, že na vozíku D214C je v systému posunuté datum o jeden den.7. Žalovaný byl zaměstnán u žalobkyně na pozici operátor logistiky (viz Pracovní smlouva ze dne 1. 6. 2017, Dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 15. 3. 2018 a docházka za období leden 2020). Dne 29. 1. 2020 žalovaný vykonával práci v pracovní směně od 5:42 hodin do 14:04 hodin (viz docházka za období leden 2020 na čl. 46). V průběhu pracovní směny v 13:30 hodin narazil vozíkem D214C do sloupu (viz vyjádření k události na čl. 12, záznam o provozu vozíku čl. 9 a čl. 29 a nesporné prohlášení ke skutečnosti, že záznam k události je o jeden den posunut). Žalovaný následně informoval o nárazu svého nadřízeného , jméno FO, , který zkontroloval, zda je vozík provozuschopný a následně jej v 13:31 hodin svou kartou odblokoval. Žalovaný pak pokračoval v práci (viz výpověď , jméno FO, čl. 177 p.v. a záznam o provozu vozíku). Vozík byl následně používán k práci dalšími 13 lidmi (viz záznam o provozu vozíku v období od 29. 1. 2020 do 4. 2. 2020 na čl. 29 – 30), přičemž jako třináctá jej používala , jméno FO, , a to necelých 8 hodin, když právě , jméno FO, dne 4. 2. 2020 svému nadřízenému , jméno FO, nahlásila jeho