37 C 54/2023-34 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se podanou žalobou domáhal proti žalovanému zaplacení žalované částky s příslušenstvím jako dluhu za užívání bytu [číslo] v domě [adresa] na adrese [adresa žalovaného], dle nájemní smlouvy ze dne 30. 1. 2019 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem na dobu určitou do 31. 1. 2021. Nájemní vztah byl ukončen dříve výpovědí ze strany pronajímatele z důvodu porušování povinností žalovaného plynoucích z nájemní smlouvy. Žalobce se už domáhal po žalovaném vyklizení bytu, žalobu vzal zpět poté, co žalovaný byt vyklidil bez předchozího upozornění, kdy žalobce dne 30. 9. 2020 nalezl klíče od bytu ve schránce domu. Po tomto dni považuje byt za odevzdaný. Žalovaný nezaplatil nájemné splatné vždy do 20. dne kalendářního měsíce, a to za 07/ 2019 ve výši 7 285 Kč, náhradu za užívání bytu a sklepu v období 08/ 2019 – 09/ 2020 odpovídající ujednanému nájemnému ve výši 18 100 Kč měsíčně (tj. 253 400 Kč), dále nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 16 498 Kč, který byl splatný do 20. 6. 2020 a nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 12 543 Kč, který byl splatný do 20. 6. 2021. Na předžalobní upomínky žalovaný nereagoval. Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“). Žaloba je důvodná. Ke skutkovému stavu věci soud z písemné nájemní smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba], která dle výpisu z obchodního rejstříku ke dni 31. 12. 2019 zanikla a veškerá práva a povinnosti této společnosti přešly na žalobce) a žalovaným zjistil, že dne 28. 1. 2019 byla uzavřena smlouva o nájmu bytu, dle které právní předchůdce žalobce jako výlučný vlastník bytu [číslo] v domě [adresa] na adrese [adresa žalovaného], přenechal žalovanému k užívání tento byt včetně sklepa za účelem bydlení na sjednanou dobu od 30. 1. 2019 do 31. 1. 2020, a to za měsíční nájemné ve výši 18 100 Kč měsíčně a sjednanou úhradu za plnění poskytovávaná s nájmem bytu ve výši 3 500 Kč měsíčně. Splatnost těchto plateb byla ujednána vždy do každého 20. dne měsíce, za který se má nájemné platit. Dne 30. 1. 2019 byl byt žalovanému předán (viz předávací protokol k bytu). Dne 1. 7. 2019 dal pronajímatel žalovanému výpověď z nájmu bytu s tím, aby žalovaný byt odevzdal do 3 dnů od skončení nájemního vztahu, tedy od doručení výpovědi, a to z důvodu, že žalovaný nehradil více než tři měsíce nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu a závažným způsobem tak porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy o nájmu (viz výpověď z nájmu ze dne 1. 7. 2019). V rámci řízení o vyklizení bytu žalovaný tento vyklidil, kdy žalobce nalezl dne 30. 9. 2020 klíče od bytu ve schránce domu a považoval předmětný byt od 30. 9. 2020 za odevzdaný (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 4. 2021). Z přehledu vyúčtování služeb bylo zjištěno, že žalovanému byl žalobcem vyúčtován nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu za rok 2019 ve výši 33 998 Kč se splatností do 20. 6. 2020 a za období 1. 1. 2020 – 30. 9. 2020 ve výši 12 543 Kč se splatností do 20. 6. 2021. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení žalovaného dluhu, tj. části nájemného za 07/ 2019 ve výši 7 285 Kč, náhrady za užívání bytu a sklepa v období 08/ 2019 – 09/ 2020 odpovídající ujednanému nájemnému ve výši 18 100 Kč měsíčně (plnění splatná vždy do každého 20. dne měsíce), nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 16 498 Kč, který byl splatný do 20. 6. 2020 a nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 12 543 Kč, který byl splatný do 20. 6. 2021. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl dne 28. 1. 2019 platný nájemní vztah ve smyslu ustanovení § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který byl sjednán na dobu určitou do 31. 1. 2021, ale byl skončen dříve výpovědí ze strany právního předchůdce žalobce ze dne 1. 7. 2019 z důvodu závažného porušování povinností žalovaného vyplývajících z nájmu bytu dle § 2291 o. z. Žalovaný odevzdal byt až dne 30. 9. 2020. Na základě nájemního vztahu vznikla žalovanému povinnost platit za užívání bytu sjednané nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu (§ 2201 o. z., § 2246 o. z.) a po skončení nájemního vztahu až do dne, kdy žalovaný žalobci byt odevzdal, mu vznikla povinnost hradit žalobci náhradu odpovídající výši sjednaného nájemného (§ 2295 o. z.), tj. 18 100 Kč měsíčně. Žalovaný v rozporu se smlouvou, § 2201 o. z. a § 2246 a násl. o. z. neplnil řádně povinnosti nájemce, řádně neplatil sjednané nájemné a po skončení nájmu ani plnění/náhradu odpovídající výši sjednaného nájemného (§ 2295 o. z.). Soud vycházel z provedených listinných důkazů (§ 120 o. s. ř), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že žalovanou dlužnou částku zaplatil, resp. že tato povinnost jinak zanikla či nevznikla, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. Žalovaný v rozporu se smlouvou a uvedenou právní úpravou neuhradil žalobci poměrnou část nájemného za 07/ 2019 ve výši 7 285 Kč, náhradu za užívání bytu a sklepu v období 08/ 2019 – 09/ 2020 odpovídající ujednanému nájemnému ve výši 18 100 Kč měsíčně (tj. 253 400 Kč) – vše splatné k 20. dni v měsíci, nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 16 498 Kč, který byl splatný do 20. 6. 2020 a nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 12 543 Kč, který byl splatný do 20. 6. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil dluh řádně a včas, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z., podle nařízení § 2 vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, a to s ohledem na splatnost jednotlivých plnění dle nájemní smlouvy a přehledu vyúčtování služeb. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. V řízení měl plný úspěch žalobce, žalovanému byla před podáním žaloby doručena na poslední známou adresu výzva k plnění. Při určení výše odměny zástupkyně žalobce vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Náklady ve věci úspěšného žalobce jsou tvořeny odměnou advokátky za řízení v prvním stupni vypočtenou dle § 9 odst. 1 v návaznosti na ustanovení § 7 bod 6 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a), d) a odst. 2 písm. h) citované vyhlášky, když v dané věci činí mimosmluvní odměna za 2,5 odvedeného úkonu právní služby (převzetí věci, předžalobní jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby) 2 krát 9 460 Kč plus 4 730 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátce náhrada hotových výdajů v paušální částce po 300 Kč/úkon podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, tj. celkem 900 Kč Náklady žalobce za zastoupení advokátkou dosahují výše 24 550 Kč, tj. 29 705,50 Kč včetně 21% DPH. K těmto částkám je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 14 487 Kč Náklady řízení v celkové výši 44 192,50 Kč jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce podle § 149 o. s. ř. Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.