13 C 156/2023 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 8. 8. 2023 domáhal po žalované zaplacení 45 621 Kč z titulu náhrady škody. Dle žalobních tvrzení žalovaná jakožto zaměstnankyně společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „, právnická osoba, “), zpronevěřila finanční prostředky přijaté od žalobce, které představovaly platbu za poskytnutí zájezdu na , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Pořadatelem zájezdu měla být společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “). Žalobce dne 17. 10. 2019 v kanceláři , právnická osoba, v , adresa, zaplatil 4 476 EUR, a to 50 000 Kč ze svého účtu a zbytek z účtu manželky. Dne 5. 2. 2020 zaplatil doplatek 415 EUR. Dne 9. 4. 2020 obdržel e-mail, kterým mu , právnická osoba, sdělovala, že se zájezd neuskuteční z důvodu pandemie Covid 19 a odkázala jej s jeho nároky na společnost , Anonymizováno, . Žalobci bylo k jeho žádosti sděleno, že společnost , právnická osoba, zaplatila společnosti , Anonymizováno, na jeho zájezd pouze 974,20 EUR. Žalobci bylo dosud ze zaplacené částky vráceno 3 110,80 EUR společností , Anonymizováno, . Žalobce tak požaduje částku 1 780 EUR dle kurzu k říjnu 2019 v částce 45 621 Kč. Podáním ze dne 27. 11. 2023 žalobce doplnil, že nárok na náhradu škody uplatňuje i v trestním řízení jakožto poškozený, a to v částce 1780 EUR dle kurzu k únoru 2020 v částce 45 924 Kč.Žalovaná nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že nebyla zprostředkovatelem zájezdu žalobce. V předmětném období od 3. 6. 2019 do 30. 4. 2020 byla pouze zaměstnankyní společnosti , právnická osoba, . Z doložených důkazů plyne, že úhrady byly poskytnuty na účet jejího zaměstnavatele. Z uvedeného dle žalované vyplývá, že není ve věci pasivně legitimována.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Z listiny ze dne 17. 10. 2019 (potvrzení o rezervaci) bylo prokázáno, že žalobce uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu o obstarání zájezdu na , Anonymizováno, - , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne 30. 6. 2020 v hodnotě 4 476 EUR.Z listiny ze dne 5. 2. 2020 (potvrzení o rezervaci č. , hodnota, ) bylo prokázáno, že za zájezd na , Anonymizováno, - , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne 30. 6. 2020 žalobci bylo stanoveno, aby doplatil 415 EUR.Z výpisu z účtu vedeného na jméno žalobce bylo prokázáno, že dne 21. 10. 2019 byla zaúčtována platební transakce kartou na účet , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, v celkové částce 50 000 Kč.Z výpisu z účtu vedeného na jméno žalobce bylo prokázáno, že dne 5. 2. 2020 byla provedena transakce ve prospěch účtu , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, v celkové částce 10 707 Kč.Z e-mailu ze dne 9. 4. 2020 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, informovala žalobce, že nebude na uzavřenou smlouvu plnit, neboť činnost žalované jakožto cestovní agentury bude ukončena ke dni 9. 4. 2020, když v důsledku uzavření hranic je zcela bez příjmů. Společnost žalobce odkázala přímo na cestovní kancelář jakožto pořadatele zájezdu.Z e-mailu ze dne 8. 7. 2020 bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, obdržela na zakázku č. , hodnota, částku 974,20 EUR.Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaná pracovala u společnosti , právnická osoba, na pozici vedoucí pobočky v , adresa, v období od 3. 6. 2019.Z úplného výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalovaná nebyla jednatelkou společnosti , právnická osoba, .Z potvrzení banky soud zjistil, že účet č. , č. účtu, patří společnosti , právnická osoba, .Soud považuje žalobu za dostatečně určitou, proto nepřistoupil k jejímu odmítnutí. Žalobce jasně označil osobu, po které se svého nároku domáhá. Podáním ze dne 9. 10. 2023 soudu sice uvedl, že chybně považoval žalovanou a právnickou osobu , právnická osoba, za shodný subjekt, ovšem na uvedené konstatovaní již nijak procesně nereagoval, ačkoliv jej soud poučil, že jej nelze zvýhodňovat poskytováním právní porady a zpravil ho o možnosti zvolit si právního zástupce. Nadto soud považuje za notorietu, že i prostý laik dokáže odlišit právnickou a fyzickou osobu. Žalobce si právního zástupce nezvolil, nicméně soud jej nadále nepoučil dle § 118a o. s. ř., neboť jeho tvrzení byla dostatečná a úplná k projednání žaloby. Součástí práva na spravedlivý proces je i povinnost soudu nezvýhodňovat jednoho z účastníků. Soud si tak nemůže domýšlet žádné skutečnosti. Současně veškeré důkazní návrhy, které strana učiní, musí označit natolik určitě a konkrétně, aby bylo zřejmé, jaká skutečnost dle tvrzení účastníka jimi má být prokázána, a aby soud mohl případně důkazní prostředky obstarat.Dle § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce uzavřel smlouvu se společností , právnická osoba, , která mu měla zprostředkovat zájezd na , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a to za celkovou cenu 4 891 EUR. Pořadatelem zájezdu měla být cestovní kancelář , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Dle § 2521 a násl. o. z. společnost , právnická osoba, následně vůči žalobci vypověděla své služby. Žalobce při sjednání smlouvy jednal s žalovanou, která pracovala u společnosti , právnická osoba, v zaměstnaneckém poměru na pozici vedoucí pobočky v , adresa, . Uvedená skutečnost mu byla známa, což vyplývá ze žalobních tvrzení. Odpovědnost za její jednání spočívá dle ustanovení § 2914 o. z. především na zaměstnavateli. Pokud zaměstnanec způsobí škodu třetí osobě v souvislosti s pracovní činností vykonávanou pro zaměstnavatele a je vázán pokyny zaměstnavatele, pak je pouze zaměstnavatel povinen nahradit tuto škodu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1029/2021, publikovaný v čísle 51/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V řízení bylo prokázáno, že část ceny zájezdu (celkem 60 707 Kč) žalobce uhradil na účet společnosti , právnická osoba, . Zbylou část dle svých tvrzení žalobce uhradil tamtéž. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl, když na straně žalované vyvstal nedostatek pasivní legitimace, resp. odpovědnost za vrácení svěřených prostředku leží především na společnosti , právnická osoba, , které byly finanční prostředky vyplaceny, a která s nimi fakticky mohla disponovat. Popřípadě by bylo možné uvažovat o povinnosti vrátit finanční prostředky společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., kdyby se prokázalo, že jí společnost , právnická osoba, finanční prostředky žalobce zaslala.Nad rámec výše uvedeného se soud zabýval tvrzením žalobce, že se žalovaná dopustila zpronevěry, s čímž se přihlásil do trestního řízení. Zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že vůči žalované je vedeno trestní řízení pod sp. zn. 5 T 3/2023, kde vystupuje v pozici obžalované. Uvedené řízení však dosud nebylo pravomocně skončeno a žalobce ani netvrdil, že by jeho vedení mělo na posouzení odpovědnosti žalované v této věci vliv. Dle ustálené rozhodovací praxe může za škodu odpovídat osobně zaměstnanec, pokud svým jednáním sledoval z objektivního i subjektivního hlediska výlučně své vlastní zájmy, popřípadě zájmy jiných osob, byť ke škodě došlo při plnění jeho pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2269/2006, 25 Cdo 796/2017, sp. zn. 25 Cdo 1698/2022). Skutečnost, že byl/nebyl spáchán trestný čin nebo přestupek však automaticky neznamená, že tzv. exces pomocné osoby (zaměstnance) vylučuje odpovědnost za škodu zaměstnavatele (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 670/2005). Rozhodujícím aspektem při posuzování odpovědnosti za škodu je tedy mír