18 C 132/2024-27 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2024 po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 040 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi jejím právním předchůdcem společností , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalovaným dne 15. 6. 2022, číslo úvěru , tel. číslo, V žalobě uvedla, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 5 040 Kč v pravidelných 10měsíčních splátkách po 2 004 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 15. 4. 2023. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dluh zaplatil celkem 2 004 Kč, dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 996 Kč a z nesplaceného poplatku ve výši 4 404 Kč a dále z kapitalizovaného úroku ve výši 148,91 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 281,14 Kč a úroků. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Dále v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly prověřovány oproti dokladům uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouvy, a přesto byla soudem usnesením ze dne 16. 9. 2024 vyzvána, aby doplnila svá tvrzení vyplývající z § 86 zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a navrhla důkazy k jejich prokázání, neboť žalobkyní předložené doklady dle názoru soudu v dostatečné míře neprokazovaly splnění této povinnosti.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 6. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 15. 6. 2022 žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s jednorázovým souhrnným poplatkem ve výši 5 040 Kč, a to v pravidelných 10měsíčních hotovostních splátkách po 2 004 Kč. Ze smlouvy dále soud zjistil, že žalobce se svým podpisem zavázal, že právnímu předchůdci žalobkyně poskytl pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr.Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je nezaměstnaný, svobodný. Jeho příjem je ve výši 25 727 Kč, jiné příjmy 82 000 Kč, celkem mý příjem ve výši 107 727 Kč. Výdaje tvoří celkem 3 000 Kč. V kolonce výplatní den je uvedeno 03, kreditní karta ne, spotřebitelský úvěr ne, bankovní účet na jméno žadatele ano, výměry důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky 05/2021.Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet, ovšem právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, aniž by náležitě prověřil, zda má žalovaný další dluhy a výdaje, eventuálně zda je reálná uvedená výše příjmů s ohledem na zjištění, že žalovaný má základní vzdělání a je nezaměstnaný. Dle karty klienta příjem žalovaného byl ve výši 107 727 Kč měsíčně, tato částka se zdá být naprosto nereálná, aniž by dále jakkoliv zjišťoval jejich pravost. Z tohoto hlediska postup žalobkyně nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobkyně (její právní předchůdce) jako věřitelka měla úvěruschopnost žalovaného zkoumat vzhledem k prokázané výši jeho měsíčního příjmu. Žalobkyně však s odbornou péčí nepostupovala, kdy řádně neprověřila deklarované příjmy žalovaného, přestože vzhledem k velikosti jeho portfolia a zkušenosti a ceně za jakou úvěr poskytuje, by takové chování bylo nejen žádoucí, ale zejména očekávané. Bez takového zjištění není možné řádně posoudit úvěruschopnosti na straně žalovaného.Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně přijal peněžitou částku 15 000 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni toto plnění ponížené o částku 2 004 Kč, kterou již žalovaný uhradil. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, a to od doručení oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k zaplacení.O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci méně než poloviční úspěch. Žalovanému náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Lhůtu k plnění dle výroku č. I tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.