20 C 48/2024-14 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR 280669/2023) se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 660 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se jedná o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 3. 8. 2021. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že žalobkyně přenechala žalované – „spotřebiteli“ – peněžitou částku ve výši 20 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru ze dne 3. 8. 2021. Před poskytnutím peněžitých prostředků žalobkyně prověřila schopnost žalované úvěr splatit, což bylo zjištěno z evidenční karty klienta. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku žalobkyni spolu se souhrnným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 16 360 Kč, a to v týdenních splátkách ve výši 606 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil z obsahu smlouvy o úběru. Z informace o smlouvě soud zjistil, že žalovaná úvěr čerpala, řádně však nesplácela – žalobkyně evidovala zaplacení pouze částky 3 700 Kč. V době rozhodování soudu žalovaná tak dlužila žalobkyni částku 32 660 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení, což bylo zjištěno z písemné upomínky vč. dokladu o odeslání 8.2.2023.Soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalované povinnost dlužnou částku zaplatit. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, ujednání o úrocích vychází z ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku. Schopnost žalované úvěr splácet byla posouzena ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle nařízení § 2 vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.V části týkající se souhrnného poplatku (úroků) vzal soud v úvahu skutečnost, že žalovaná získala peněžní prostředky, aniž musela absolvovat přísnější proces ověřování schopnosti úvěr splatit. S tím souvisela i zvýšená rizikovost poskytnutí úvěru pro žalobkyni. Právě z těchto důvodů soud po zvážení akceptoval jako přiměřenou vyšší úplatu za poskytnutí úvěru. Uložením povinnosti zaplatit celou dlužnou částku nebyly ve vztahu k žalované porušeny zásady vyjádřené v ust. § 1 až § 14 o.z.. Toto posouzení shodně již i např. pod sp. zn. 14 C 204/2023.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1307 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaná dluh v průběhu řízení nesporovala – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaná dluh zaplatila, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Žaloba je pak důvodná. Ve věci byly splněny předpoklady pro rozhodnutí bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.).